Senátor Václav Láska - rozhovor

Pane senátore, jaký byl pro Vás, jako pro bývalého policistu, "přestup" od policie do politiky?

Mezi ukončením mé služby u policie a nastoupením politické dráhy uběhlo jedenáct let, takže to pro mne nebyl přímý přestup.

Od policie jsem odešel spíš impulzivně, než promyšleně. Byl jsem v těžké deziluzi z toho, jak jsem sám táhnul tehdy obrovské kauzy vyšetřování krachu Investiční a poštovní banky a vytunelování Harvardských fondů, od nadřízených jsem měl nulovou podporu, a do toho se začaly objevovat tlaky, abych vyšetřování vedl podle zadání politiků. Proto jsem raději skončil de facto ze dne na den.

Naopak pro politickou dráhu jsem se rozhodl promyšleně a cíleně. Zvažoval jsem to pár let a v podstatě jsem čekal, až budu mít dostatek "zkušeností a rozumu", abych politiku "ustál".

Můžete blíže přiblížit Hnutí SEN 21 (dříve Senátor 21) – proč bylo založeno a jaké jsou plány hnutí do budoucna?

Hnutí SEN 21 jsme založili před cca šesti lety na podporu nezávislých kandidátů do Senátu. Postupně jsme z něj ale začali dělat regulérní politickou stranu, která se účastní všech typů voleb. Letos jsme sice ještě vynechali sněmovní volby, protože jsme neměli dostatečnou jistotu, že překonáme pěti procentní hranici potřebných hlasů, a nechtěli jsme, aby naše hlasy propadly. Jsme liberální, hodně proevropské hnutí, a bylo by škoda, kdyby hlasy právě takových voličů propadly. Nicméně naše plány na příští rok jsou dané. Chceme se dostat na pražský magistrát s výsledkem deset procent a více, postavit padesát až sto komunálních kandidátek po celé České republice a dostat se na radnice v Brně i Ostravě – ať se zbavíme nálepky pouze pražské strany. Zároveň chceme obhájit existenci našeho senátního klubu.

V politice se pohybujete již nějaký ten pátek – co Vás v ní zklamalo, anebo naopak pozitivně překvapilo?

Do politiky jsem vstupoval s těmi nejhoršími očekáváními. Jako policejní vyšetřovatel hospodářské trestné činnosti jsem měl zkušenost s tím nejhorším, co v politice je. A jako předseda správní rady Transparency International v podstatě také. Takže negativně mě nemohlo překvapit nic. Pozitivně mě překvapilo to, že i v politice jsou lidé, kteří to myslí dobře. I když jsou v drtivé menšině. Ale existují.

Tedy byste řekl, že z české politiky vymizela pravda, čest, morálka a spravedlnost?

Podle mě tam vesměs ani nikdy nebyly.  Hned po roce 1989 se k moci opět drali lidé, kteří tyto hodnoty nemají. Byly výjimky jako Václav Havel, Petr Pithart a někteří další, ale tito byli brzo převálcováni Václavem Klausem a desítkami jemu podobných. Nicméně se domnívám, že to není problém jen české politiky, ale že je to problém politiky celosvětové. Prostě v politice pravda, čest, morálka a spravedlnost nikdy prim nehrály. 

Vy jste jak senátor, tak zároveň i aktivní advokát. Jako advokát jste se například angažoval jako právní zástupce i v mediálně známé kauze ohledně malého Bertíka. Co si i s ohledem na tuto kauzu myslíte o fungování soudnictví ohledně řešení sporů týkajících se úprav péče o dítě?

Ke konkrétním kauzám se nemohu vyjadřovat, neb jsem vázán advokátní mlčenlivostí. Obecně se ale domnívám, že soudnictví ohledně péče o děti nefunguje úplně dobře, efektivně nefungují ani OSPODy, a celá tato oblast by potřebovala komplexní změnu.  

A jak podle Vás aktuálně funguje ostatní část české justice – té civilní i té trestní?

Civilní soudnictví jako celek funguje – přibližně devadesát pět procent rozsudků je ve finále akceptovatelných a víceméně víceméně spravedlivých. Nicméně cesta k nim je extrémně dlouhá, často nesrozumitelná, zároveň drahá, a z výsledku jsou kolikrát znechuceni i ti, kdo ten soud vyhrají.

Oproti tomu trestní soudnictví je podle mne v hluboké krizi. Nespravedlivých rozsudků je v něm mnohem více než v té civilní oblasti. Trestní řízení je tak nějak celé o nějakých procesních krocích a spravedlnost se v něm nehledá. Hlavní líčení je kolikrát jen komedie pro zúčastněné, neboť soudce se rozhodl předem podle načtení předloženého spisu, a celé hlavní líčení si vede tak, aby se mu dobře psal rozsudek, který už má v hlavě předpřipravený. Proto se jako advokát trestnímu řízení dost vyhýbám.

A pokud bychom se bavili přímo o trestním řízení ve věcech sexualizovaného násilí, tak zde je vyloženě odporné, co naše justice dokáže vyplodit.

Ostatně o stavu našeho soudnictví vypovídá bez pochyby i to, že snahy o celoživotní vzdělávání soudců považuje velká část z nich za nedovolený zásah do jejich nezávislosti. 

A policie a státní zastupitelství – vnímáte nějaký zásadní rozdíl oproti době, kdy jste sám u policie sloužil?

Ano, vnímám. Když jsem odcházel od policie, tak jsem si myslel, že policie je na dně a že horší to s ní být nemůže. Mýlil jsem se – dnes je na tom podle mne policie daleko hůře. Naopak státní zastupitelství je na tom o něco lépe než tehdy – více se emancipovalo a jeho role v trestním řízení výrazně stoupla.

Jaký názor máte na legalizaci konopí, potažmo na drogovou problematiku jako celek?

Dlouhodobě zastávám názor, aby pěstování konopí pro osobní potřebu nebylo kvalifikováno jako trestný čin, ani jako jiné protiprávní jednání, byť nejsem příznivcem toho, aby se marihuana prodávala v trafikách stejně jako třeba tabák.

A k ostatním drogám mám postoj takový, že by nemělo být kriminalizováno jejich užívání, ale měly by se výrazně zvednout postihy za protiprávní jednání, způsobené pod jejich vlivem. Příkladmo – jakýkoliv trestný čin spáchaný jak pod vlivem alkoholu, tak i jakékoli jiné drogy, by měl být automaticky trestán dvojnásobně vyšším trestem. Zkrátka více svobody za větší zodpovědnost.

A jaký máte názor na legalizaci prostituce?

V zásadě jsem pro. Myslím, že by to mimo jiné přispělo k ochraně těch, kteří se vlastní prostitucí živí.

Co si stručně shrnuto myslíte o "Bitcoinové kauze", ke které se na sítích průběžně vyjadřujete – byla to z Vašeho pohledu neznalost s dobrým úmyslem nebo znalost a vědomý záměr?

Zcela vědomý záměr. Kdesi ležela hodnota ve výši několika miliard. A vše směřovalo k tomu, že bude zničena. Odsouzený pachatel k ní stát nepustil a stát nechtěl dovolit, aby se k ní dostal on. A tak někdo přišel se záměrem: „Pojďme se o ni raději podělit.“ A za tím záměrem bylo zmanipulováno i probíhající soudní řízení. Což je na tom to nejhorší.

A co strategická komunikace vlády – daří se naší vládě v boji proti dezinformacím? Podle výzkumu od univerzity MIT se ukázalo, že nepravda se šíří šestkrát rychleji než pravda a má o sedmdesát procent vyšší pravděpodobnost, že ji někdo přepošle – to je dost smutné, že?

Dezinformace a deepfake patří mezi největší nebezpečí, které před naší společností aktuálně stojí. A boj proti nim je těžký, neboť paradoxně může vytvořit prostor pro nějakou diktaturu a nesvobodu. Jsem toho názoru, že stát by měl hodně trpělivě vysvětlovat a dementovat dezinformace tak, aby vůči každé dezinformaci bylo jasně dohledatelné, jak to ve skutečnosti je. A nechť si pak občan sám vybere, čemu chce věřit. Nicméně weby, které prokazatelně slouží nepřátelům České republiky, by měly být státem zablokovány. A některé deepfake, tedy úmyslně vytvořená falešná videa, která mají jinému ublížit, by měla být zcela bezpochyby trestná. Prostě boj vůči dezinformacím je poměrně složitý mix různorodých opatření.

Myslíte, že lidé adorující Rusko a Palestinu – jak na sítích, tak i v reálu na různých demonstracích – ztratili morální kodex?

Myslím, že je velký rozdíl mezi Ruskem a Palestinou a rozhodně bych je nestavil na stejnou rovinu. Rusko je imperiální stát, který po desetiletí napadá své sousedy, vyvolává války, chová se agresivně. Palestina je entita, která existuje v prostoru, kde skoro po staletí vraždí všichni všechny. Palestina není zdaleka tak černobílá jako Rusko. Kdo adoruje Rusko, tak je buď hlupák, nebo hajzl. Kdo adoruje Palestinu, tak si velmi zjednodušuje pohled na jeden z nejkomplikovanějších konfliktů na planetě. 

Zaspala a selhala Evropa v roce 2022 při rozhodování ohledně toho, jak se se postavit k invazi Ruska na Ukrajinu?

Stoprocentně. Ukázala se slabost a nerozhodnost Evropy. V zásadě měli být evropští vojáci na Ukrajině dávno před vypuknutím tohoto konfliktu – kdyby k tomu Evropa měla odvahu, válka by možná ani nezačala.

Kdyby se válka rozšířila i do našich končin a Vy jste měl jako politik možnost včas zemi opustit a odjet do bezpečí, jak byste se rozhodl?

Okamžitě bych se hlásil do armády a hledal bych, jak mohu naši zemi pomoci bránit. Je mi padesát jedna let. Kdo ví, jak dlouho tu ještě budu. Nemám před sebou takzvaně "celý život", který bych si chtěl odchodem do bezpečí chránit. Spíš bych do bezpečí odeslal své děti a sám se pokusil přispět k tomu, aby se mohly brzo vrátit zpět do svého domova.

Závěrem rozhovoru odbočím na otázky soukromého rázu. Setkal jste se osobně někdy s nemocničním kaplanem?

Nikdy. Já mám k víře respekt, ale snažím se věci zvládat sám. A pokud to sám nezvládám, nebojím se primárně vyhledat odbornou lékařskou pomoc. 

Kdybyste měl vybrat jeden latinský citát, který je Vám nejbližší a vystihuje Váš přístup k životu, jaký by to byl?

Pacta sunt servanda. Dávám si docela pozor na to, s kým si na co "plácnu". Ale když už to udělám, je to pro mě závazné, a hledám vždy cesty, jak své slovo dodržet, namísto hledání kliček, jak se z toho vykroutit. 

A je něco, co byste druhému člověku nikdy neodpustil?

Ano. Úmyslný podraz. Kdo vás jednou podrazí, udělá to znova. Přes tohle u mě nejede vlak. Zrada je neodpustitelná. A po zradě nedávám nikomu druhou šanci.

Děkujeme za rozhovor.

VÁCLAV LÁSKA WEB

VÁCLAV LÁSKA INSTAGRAM