Tereza Zelenka - obšírný rozhovor nejen o tantra masáži

„Mé putování do světa tantry začalo přibližně před pěti lety, a to i z důvodů týkajících se mě samotné. Intimita a duševní harmonie ne vždy patřily k mým silným stránkám. Začala jsem s hledáním rovnováhy v osobním životě. Zážitky získané při cestování a pobytech v různých částech světa mě přivedly k tomu, abych objevila tantru a její sílu. Bylo pro mě překvapení, jak tento způsob terapie může otevřít cestu k hlubšímu sebepoznání a transformaci v oblasti sexuality a intimity,“ uvádí na svém webu Tereza Zelenka z tantra salonu TANTRAMA.

Tereza letos v únoru poskytla otevřený rozhovor na seznam médium.cz, kdy po jeho přečtení jsme se v redakci rozhodli jí oslovit a požádat jí o mnohem obšírnější rozhovor.

Pokud Vás zajímá jaký je rozdíl mezi tantrickou a erotickou masáží, co je to BDSM tantra, jaké jsou při tantrické práci vytyčené hranice mezi masérkou a klientem, či jak je to při tantrické masáži s nahotou – v tomto rozhovoru se vše dozvíte.

Terezo, díky, že jste si udělala čas na tento rozhovor a předem upozornění, že jej chci vést dosti otevřeně a detailně, souhlasíte? 

Ano, souhlasím.

Začněme častou otázkou – jaký je rozdíl mezi tantrickou masáží a erotickou masáží?

Profesní zkušenost mám s oběma druhy těchto masáží. Co se týká erotické masáže, tak klienti velice dobře vědí, za jakým účelem na tuto masáž jdou. Očekávají od ní vyvrcholení, ejakulaci, a přitom chtějí nasávat ženskou energii, pohladit si ženské tělo, popovídat si. Erotické masáže nijak neshazuji, protože pro část klientů v danou dobu totiž třeba jiná forma, jak si užít ženu, není.

Oproti tomu tantrická masáž má hlubší význam. Při tantrické masáži jde primárně o to prožít rozkoš jinými způsoby a výraznou roli při ní hraje spiritualita. Tantrická masáž, oproti erotické, není prvoplánová, protože při ní nemusí docházet k žádné intimní masáži a není zaměřena na klientovo vyvrcholení. Není to honba za uspokojením fyzického těla, kdy někoho zběsile masturbujete k vyvrcholení, ale jde o duchovní a duševní nasycení. Tantra se nechává přirozeně plynout, a když přijde vrchol, tak přijde, když nepřijde, tak nepřijde. Klienti, kteří tantru vyhledají, jsou často zklamaní z již čistě erotického prožitku, proto hledají jiný druh uspokojení, který je zároveň posune i z hlediska jejich osobnostního růstu. Mají zájem o prožití energetického orgasmu, o pronikání do meditace, do jógy, do dýchání, a tímto poznávají, že rozkoš se dá prožívat způsoby, které tělo nevyčerpávají, ale nabíjejí. Někdo sice tantru může vnímat jinak – volnomyšlenkářsky, tohle já ale nepropaguji.

Tedy shrnout to lze tak, že tantra má jednu filozofii, ale tu "práci" s ní odvádí každá masérka jinak, kdy záleží hodně na tom, jaké má výcviky. Každá masérka má vytvořený vlastní styl. Já zjišťuji, co dělá klientům dobře, a to si následně propojím s filozofií, kterou znám a která mi je vlastní.

Když nedošlo při erotické masáži k ejakulaci, byly "reklamace"?

Jelikož erotické masáže primárně a cíleně směřují k té ejakulaci, tak klient své vyvrcholení očekával, a jakmile k němu nedošlo, tak jsem z toho měla často špatný pocit jak já, tak i klient. Prostě když nebyl naplněn záměr, za jakým tam klient přišel, vnímal to jako nedostatečnou službu, byl naštvaný a kladl mi za vinu, že jsem jej nedokázala dostatečně vzrušit. A takovéto stížnosti byli pro mne samozřejmě nepříjemné. Oproti tomu se ale i někdy stávalo, že se klient, kterému se nepodařilo vyvrcholit, cítil sám trapně, a ještě se mi za to, že nevyvrcholil, omlouval. Což jsem vnímala, že to není něco, za co by se mi měl klient jakkoli omlouvat, ale i to se stávalo.

A co když k Vám jako k tantrické masérce bude chtít přijít klient s vidinou "pouhého ručního sexu s orientálním nádechem", přijmete ho?

Před přibližně pěti lety, když jsem s tantrou začínala, tak jsem se snažila vyhýbat klientům, kteří tantru nevnímali stejně jako já. Věřila jsem, že má smysl pracovat pouze s těmi, kdož sdílí stejné nastavení a pochopení. Postupem času jsem ale zjistila, že se tím sama omezuji a připravuji o cenné zkušenosti. Uvědomila jsem si, že když mám nastaveny svoje hranice a svoje pravidla, tak dokážu pracovat víceméně s každým klientem. Dospěla jsem k tomu, že ať nyní přijde kdokoli, tak mu vysvětlím, o čem je tantrická práce pro mě, a vlastně už není podstatné, jak si ji klient sám vnitřně vykládá, protože mojí prioritou je odvést svou práci co nejlépe, abych klientovi předala maximum toho, co nabízím. Ale kdo tantře vůbec nevěří, tak takový člověk na tantru stejně nikdy nepřijde a upřednostní erotické masáže nebo jiné služby.

Tedy klienti, kteří ke mně přijdou, tak jsou tomu tantrickému učení aspoň částečně otevřeni. A hodně záleží, jak klient dokáže být sám se sebou v meditaci, jak moc je napojený na svoje tělo. Tohle není pouze o mých dovednostech, já držím ten přijímající prostor, ale to, jak se klient otevře a s jakou intenzitou to bude prožívat, je na něm. Někdy se stává, že klient přijde s předem daným vnitřním očekáváním, například dosáhnout ejakulace. Pokud je jeho mysl na tuto představu pevně zaměřená, obvykle se tak skutečně stane. Ale já tam mám jasný záměr, dopřát klientovi jiný prožitek než pouhé fyzické uspokojení, rozdýchat ho nebo naučit ho pracovat se vzrušením jinak, což když se mi podaří a klient přes to tu ejakulaci má, tak ale jeho vnitřní prožitek je úplně jiný.

Je nějaký rozdíl, jak tantrickou masáž provozují osobní masérky v soukromí, nebo jak jí provozují masérky v salonech?

Já sama jsem dříve pracovala ve dvou tantrických salonech v Praze a zde mi byla poskytnuta úplná volnost, bylo to v nich opravdu pouze o tantře. V nich jsem si práci mohla přizpůsobit dle svého uvážení tak, aby mi to "s tantrou" dávalo smysl. Ale samozřejmě možné je, že v těch erotických salonech, které mimo jiné poskytují i tantrické masáže, to může být stále do té erotiky laděno.

Co je to vaginální a anální mapování – souvisí to nějak s tantrou?

Je to samostatná terapeutická služba, s tantrou to nemá nic společného. Já vaginální a anální mapování vnímám jako niternou práci se sexuálním traumatem, která se praktikuje uvnitř těla. Nejedná se o něco, co by mělo klientovi přinášet rozkoš. Teorie tohoto přístupu je taková, že v průběhu života si ukládáme do těla traumata, a to i sexuální či intimní, stres, nevyřešené emoce, strach, nervozitu, stud, a že tohle vše se propisuje do vaginálního a análního svalstva, kdy mapování slouží k tomu, aby se svalstvo a traumata uvolnily.

Já osobně jsem si tím opakovaně prošla, zažila jsem asi deset hodin mapování, něco mi to přineslo, ale není to pro každého, takže to rozhodně nedoporučuji každému, kdo nad tím přemýšlí. Člověk by si měl velmi dobře rozmyslet, zda to opravdu chce podstoupit, a následně si najít vhodného terapeuta, protože u této terapie musí být člověk v úplném odevzdání a nesmí mít záchvěv pochybnosti, protože to může vést k retraumatizaci. A mapující masér musí vědět, co s klientem dělat, kdyby k retraumatizaci došlo a podobně.

K tomuto výcvik nemám, a proto tyto mapující služby neprovádím, nicméně při tantrické masáži je u žen i mužů vnitřní masáž možná, ale je to o něčem jiném. Při tantře se stimuluje sakrální a kořenová čakra, která se dá stimulovat jak vnitřní masáží, tak ale i z vnějšku, kdy klient si sám rozhodne, co je mu příjemnější, nic se nenutí.

Na Vašem webu tantrama.cz máte uvedeno, že intimita a duševní harmonie nepatřily vždy k Vašim silným stránkám, že jste v životě hledala rovnováhu, díky čemuž jste následně objevila tantru a její sílu, zároveň ale nijak nezastíráte, že jste se předtím od svých 19 let pohybovala v oblasti sexbyznysu – v čem Vám chyběla ta duševní harmonie?

Víte, já jsem si dříve neuvědomovala, jak moc mi je nepříjemné, když na mne klienti sahají a vnímají mne po určitou chvíli jako svůj majetek. Ale postupem času nastala doba, kdy mi to začalo velmi vadit. Bylo to v období covidu, kdy jsem se tak nějak ve svém životě zastavila, jako ostatně asi většina z nás tehdy, a začala jsem přemýšlet nad tím, čím vším jsem si prošla a co si přeji dělat v životě dál. A tehdy mi do života vstoupila tantra, která mi začala dávat větší smysl než pouhé erotické masáže. Už jenom to, že na mě klienti nesahali, byl velký rozdíl oproti té erotické masáži. Práce v sexbyznysu mi dala mnoho zkušeností a poznání a ze začátku mne bavila. Já například neprožívám stud, když pracuji nahá a když vidím nahého člověka – tohle mi třeba dal ten striptýz. Nicméně bylo to o tom, že jsem v duši měla něco málo nasycené, a proto jsem si to kompenzovala a nabíjela přes klienty – muži mě oceňovali a tím mi dávali hodnotu. Ale když jsem se pak i díky tantře ve svém životě zastavila a začala hloubat, zjistila jsem, že jsem již ve fázi, kdy si již nic přes ty muže nepotřebuji dokazovat. Co někdo nezažije za celý život, já prožila za deset let.

A jak se vlastně člověk dostane v 19 letech ke striptýzu?

Když jsem dokončila gymnázium, tak jsem netušila, co chci následně v životě dělat. Nastoupila jsem proto na pomaturitní studium angličtiny a přemýšlela, jaké profesi bych se chtěla věnovat. A jednou jsem náhodou narazila na inzerát podniku, do kterého hledali striptérky, a já si řekla, že vlastně proč ne. Bavil mne tanec, jsem svým způsobem exhibicionista, a tak jsem tam přišla na pohovor a už jsem tam rovnou zůstala na směnu. A ono mě to chytlo, brala jsem to jako párty a nikoli jako práci. U striptýzu jsem zůstala nejdříve pár měsíců do doby, než jsem se seznámila s bývalým manželem. Nicméně když jsme se po pár letech rozvedli a já jsem zůstala sama s malým dítětem, tak mne nastalá sociální a ekonomická situace donutila se do toho prostředí vrátit, protože to byl způsob, jak co nejrychleji vydělat dostatek peněz. A po striptýzu jsem začala i s erotickými masážemi, ale to už bylo v době, kdy mi tento druh práce postupně přestal dávat pocit naplnění a šlo již vyloženě o ekonomický profit.

Byl ten striptýz a následně i erotické masáže hodně náročné na psychiku? Jak jste relaxovala?

Z počátku jsem na uvolnění dost pila alkohol a to mi tenkrát na relax stačilo. A jak mne to tehdy i bavilo, tak jsem necítila žádnou vyčerpanost nebo nějaké psychické tlaky – teď zpětně ale chápu, že to bylo hlavně tím, že jsem byla sama od sebe dost odpojená, má mysl byla odpojena od těla. A jak jsem již uvedla, později mi šlo pouze o ekonomický profit. Ale dělat něco pro peníze duši z dlouhodobého hlediska nestačí. Duše potřebuje smysl a ten jsem následně našla ve sportu, kterému jsem se začala dost věnovat, a který mi ty určité nedostatky kompenzoval. Začala jsem závodit ve fitness, udělala jsem si trenérský kurz, začala jsem působit jako osobní trenérka a následně jsem také zkoušela sportovní masáže. Ale sportovní masáže jsou pro ženu dost fyzicky náročné a nebylo za to takové finanční ohodnocení, takže pak jsem zůstala pouze u těch erotických masáží.

Část společnosti prostředí sexbyznysu shazuje a pohlíží na něj s opovržením, ale pravda je taková, že tento byznys je postaven na klientech, takže kdyby nebyla poptávka, nebyla by logicky ani nabídka – tento přístup mi do značné míry připomíná povídku Kulička od Guy de Maupassanta.

Zrovna jsem dopsala bakalářskou práci s názvem: Sexbyznys – předsudky, mýty a realita, a v rámci výzkumu jsem dělala v jedné části rozhovory se sexuálními pracovnicemi a ve druhé části výzkumu jsem měla dotazník pro veřejnost. Výsledkem pak mělo být srovnání mezi tím, jak vnímají stigmatizaci sexuální pracovnice, a jaký názor na sexuální pracovnice má veřejnost. A ze získaných dat vyplynulo, že si lidé nedokáží upřímně připustit, že mají předsudky. V tomto kontextu působí přiléhavě tvrzení jedné sexuální pracovnice, která říkala, že klienti, kteří sexuální služby vyhledávají, z toho sami mají rozporuplné pocity, kterými tyto služby de facto sami stigmatizují. Mají pocity, že tohle slušný muž nedělá, mnoho z nich jsou i ženatí muži, kteří mají potřebu vyslyšet svoji touhu, ale zároveň vnitřně cítí, že to není nejlepší volba podvádět tímto způsobem manželku, takže se vnitřně potýkají s ambivalentními pocity, se kterými se nějak snaží vyrovnat, a proto sami následně stigmatizují ty sexuální pracovnice. Ale samozřejmě je v tom i kus toho, že jako společnost často a rádi stigmatizujeme marginalizované skupiny, ale přitom si neuvědomujeme, že jsme toho všeho zároveň součástí, neboť to jako společnost vytváříme.

A Vy osobně jste se setkala s nějakým nepřístojným stigmatizujícím chováním klientů vůči Vám?

Ano. Setkala jsem se s nadávkami typu „ty kurvo, děvko“ a podobně. K tomu docházelo často tehdy, když jsem neudělala něco, co si klient představoval či požadoval, že udělám – to pak kromě nadávek přišly i výhružky, že mi nezaplatí, že si bude stěžovat. Jednou mě dokonce klient začal i škrtit. To bylo dost nepříjemné, protože jsem nevěděla, zda to je z jeho strany hra nebo zda to už myslí vážně. A také se mi stalo, že po mě klient plival, což bylo také dosti nepříjemné a ponižující. Prostě se nějakým způsobem snažili v těch chvílích využívat nade mnou svojí převahy a vlastně mi tím dávali najevo i to pohrdání, tu stigmatizaci, o které jsem hovořila v rámci předchozí odpovědi.

Jak jste se s tím vyrovnávala?

Zpočátku jsem si to brala osobně, což bylo dost náročné, protože jsem si myslela, že ta špatná jsem já. Ale časem jsem se k tomu postavila tak, že jsem si vnitřně nastavila, že když se takto někdo chová, tak to není o mě, ale o něm, a že si prostě ten člověk potřebuje něco dokazovat nebo kompenzovat.

Tohle se Vám, předpokládám, u tantrických masáží nestává?

Ne. V rámci tantry se ke mně klienti chovají spíše jako k "bohyni", je to zcela jiný klientský přístup.

Co se týká partnerství, tak jak je složité najít tolerantního partnera? – protože ne každý zvládne partnerství s někým pracujícím v sexbyznysu.

Manžel pracoval jako dýdžej v podniku, kde jsem tancovala, a tam jsme se seznámili. Když jsme spolu začali mít vážnější vztah, tak mu začalo vadit, co dělám, a nepřál si, abych v tom pokračovala. A jelikož byl pro mne vztah s ním přednější než práce, tak jsem se striptýzem tehdy skončila. No a můj současný partner o mne ví z mé minulosti úplně všechno. Než jsme spolu začali chodit, tak jsme byli nějaký čas pouze kamarádi, a já si moc vážím toho, že mne přijal takovou, jaká jsem, se vším, co mám za sebou. Nikdy dříve jsem se necítila tak hluboce přijatá někým druhým jako od něj. A zároveň si na něm vážím i toho, že on bere moje životní a profesní zkušenosti jako výhodu, jsou to pro něj moje přednosti.

Co Vám aktuálně partnersky nejvíce imponuje?

Je pro mne důležité, abychom měli společné cíle a společné nastavení životních priorit. Aby partner chtěl mít také monogamní vztah, ale zároveň se mi líbí, když je otevřený i nějakým experimentům. A též je pro mne velmi důležité, aby měl rád svoji práci a viděl smysl v tom, co dělá. To mi hodně imponuje. Se současným partnerem máme monogamní a vyrovnaný vztah a já si to velmi užívám.

Monogamní partnerský vztah jste dříve neprožívala?

Přiznám se upřímně, že moc ne. Měla jsem často potřebu dřívější partnery podvádět. Ale tuto potřebu již mám takzvaně nasycenou a jiný než monogamní partnerský vztah by mě v současnosti nenaplňoval a neakceptovala bych jej.

Vraťme se k tantře – co osobního Vás k ní nasměrovalo?

Dlouho jsem nebyla schopna prožít s partnery orgasmus, což mi přišlo podivné a zvláštní jak vzhledem k tomu, v jakém profesním prostředí jsem se pohybovala, tak i vzhledem k tomu, jak jsem dokázala přitažlivě působit na muže. Často jsem přemýšlela, proč když mám ráda sex a vnímám sebe samu jako velmi erotickou bytost, nedokážu prožít vyvrcholení. Díky tantře jsem tuto oblast a svoji sexualitu začala zkoumat dopodrobna, začala jsem přicházet vnitřně více k sobě a zjistila jsem, jak moc jsem sama od sebe odpojená. Přišla jsem na to, že jsem se styděla za to se někomu úplně odevzdat a přijmout a prožít své vyvrcholení, protože bych v ten okamžik neměla nad sebou kontrolu, a nedokázala jsem přijmout pocit, že tuto kontrolu nad sebou někomu přenechávám – a tohle zjištění jsem si musela následně dlouho zpracovávat. No a v tantře se mi tato cesta začala zúročovat. Skrze hlubší poznávání vlastní sexuality jsem pochopila mnohé principy intimity. A jelikož tyto principy mohou fungovat univerzálně, rozhodla jsem se je sdílet s ostatními.

Takže jste orgasmus často hrála?

Ano, hrála jsem ho dlouho. To předstírání byla určitým způsobem nějaká moje obrana.

I s tehdejším manželem jste jej hrála?

Ano, i tenkrát v manželství.

Jak je to s druhy tantra masáží?

Jelikož tantrická práce je velice rozmanitá, tak zakázky klientů mohou být ve finálním kontextu různorodé. Nicméně já se nejraději věnuji klasické tantře, která je velice jemná a pečující, láskyplná, plná doteků v přijetí.

Ale samozřejmě jsou i klienti, kteří tantru chtějí vyzkoušet v jiné úrovni, a těmto klientům nabízím BDSM tantru. U tohoto druhu tantry je každé setkání úplně jiné, neboť záleží na představách a fantaziích klienta. Může se jednat o sezení, kdy klientovi zavážu oči a svážu mu ruce za zády. Využívám přitom často shibari. Zkouším různé varianty uzlů a u klienta tím vzniká různorodá intenzita prožitků, které mohou být jemnější nebo tvrdší. Přicházejí ke mně i klienti, kteří měli například přísné rodiče, kteří je vychovávali tvrdým způsobem, a oni si to v dospělosti potřebují opětovně prožít, aby se s takovýmto dětstvím vyrovnali a uvědomili si, že už nejsou bezbranné děti, ale mají nad tím prožitkem kontrolu. Požadují výprask, chtějí opětovně prožít tu fyzickou bolest a díky tomu si to odžít v bezpečném prostředí, protože i když je to BDSM lekce, tak u mě nad tím mají vždy kontrolu. Pokaždé jsme domluveni na záchranných slovech, abych věděla, kdy mám okamžitě přestat. A tím, že mají tu kontrolu, tak to může vést k uvolnění traumatu. Ale samozřejmě to může mít i opačný efekt a může dojít k retraumatizaci, ale o tom si vždy musíme s klientem na začátku popovídat, aby si byl vědom toho, co může nastat.

Já jsem tento styl zařadila do nabídky právě kvůli tomu, že sama jsem si při BDSM lekcích hodně osobních věcí z minulosti srovnala a zpracovala. Nicméně pouze samotné BDSM praktiky nenabízím, vždy to je spojené s tantrou, s vědomým dotekem, vždy se budu klienta ptát, jak to prožívá, co cítí, a nikdy nepůjdu do intenzity krve nebo abych někoho škrtila či po něm šlapala. To by mi nedávalo smysl. Pro mne i tyto lekce jsou o tom, tam s klientem vědomě být a snažit se s ním prožívat pocitově to, co prožívá on.

Když k Vám přijde úplný "nováček", s čím se setká – jak to u Vás bude přesně probíhat předtím, než dojde k samotné masáži? Á propos jak to máte s případnými bezpečnostními opatřeními?

Mám celkem dobrý šestý smysl a dokážu již při předběžné komunikaci, která většinou probíhá po telefonu, odhadnout, zda mi někdo nesedí. Typicky to jsou klienti, kteří napíší bez respektu ve stylu: „Ahoj, chci tantru.“ Takový člověk má pravděpodobně velmi zkreslenou představu o mých službách. Nebo Ti, co se pouze dlouho vyptávají, ale zájem opravdu přijít na masáž nemají. V takovém případě se jich po několika zprávách zeptám, kdy chtějí osobní konzultaci a většinou to tím skončí, protože na to už neodpoví.

Vážní zájemci o tantru jsou slušní a doposud nebyl žádný problém, že by na mne něco při osobním setkání "zkoušeli", což je dáno i tím, že mám v sobě určitou stabilitu, která ze mě vyzařuje, a klienti to vnímají. A na každého zájemce mám předem vždy nějaký kontakt, ať již telefonní číslo, e-mail nebo kontakt přes sociální sítě, takže to nikdy není úplně anonymní klient typu těch, kteří chodili "z ulice" na erotické masáže.

Pro klienty si chodím ke vchodovým dveřím do domu, takže tam mám vždy nějaký meziprostor pro případná nestandardní zjištění. Pokud by byl klient třeba opilý a podobně, tak jej do masérny vůbec nedovedu. Nikdy jsem doposud nikoho po příchodu neodmítla, ale zcela jistě bych odmítla klienta, který by přišel opilý nebo pod vlivem drog, a který by se choval prostě nějak "divně" – třeba agresivně či jinak nepřístojně. Ale jak již jsem zmínila, stává se občas, že si někteří muži chtějí pouze psát a neustále a opakovaně se mě na něco vyptávají, aniž by o samotnou masáž měli opravdu zájem, čímž mě samozřejmě zdržují, a když se jich následně zeptám, zda se tedy chtějí objednat na osobní konzultaci či přímo na termín masáže, tak už se většinou neozvou, a tímto dotazem je tedy de facto nepřímo odmítám i já.

A pokud těmi bezpečnostními opatřeními máte na mysli třeba bezpečnostní kamery, tak nic takového nemám, a ani to nikdy nebylo na pokojích či v masérnách těch erotických masáží – klienti musejí mít stoprocentní jistotu, že jejich návštěvy jsou naprosto diskrétní.

Jinak při úvodním setkání si s klienty před masáží povídám, rozhovor trvá mezi patnácti až dvaceti minutami, a já v rámci něj klientovi vysvětlím, jak masáž bude probíhat, a zároveň se jej zeptám, co jej k tantře přivádí a zda má něco konkrétního, co by chtěl v rámci masáže řešit. Někdo má k řešení téma ze sexuální oblasti – třeba předčasná ejakulace nebo problémy s erekcí, s prožitkem při orgasmu, se studem – tak o tom si popovídáme o něco déle a v rámci rozhovoru odpadne z klienta i nervozita. Já každého klienta přijímám s tím, s čím ke mně přichází, snažím se jej pochopit a dám mu přijetí. A samozřejmě s ním i proberu, jak svůj případný problém řeší, zda chodí na terapie a podobně. Zároveň v rámci úvodního rozhovoru zodpovím klientovi jeho případné otázky. V rámci úvodního rozhovoru je také velmi důležité s klienty probrat hranice, ať již moje nebo jejich. Moje hranice jsou nastaveny tak, že se mě klienti nedotýkají, při masáži se nemluví a klient by měl mít zavřené oči.

U hranic klienta je nutné si ujasnit, jaká očekávání klient má a co si naopak nepřeje. U mužů je velmi intimní záležitost masáž prostaty, kterou ale ne každý klient má rád či jí požaduje nebo chce vyzkoušet, takže to je nutné si ujasnit předem. U žen zase při tantrické masáži může docházet k vnitřní masáži, ale to si klientka musí rozhodnout, zda to sama požaduje a je na to připravená.

Tantrická filozofie je o tom, že první čakra se nachází u žen na G bodu a u mužů na prostatě, takže tento proces se dělá z důvodu stimulace této kořenové čakry. A pak se sexuální energie postupně vytahuje až do srdeční čakry. Kdo si však tuto vnitřní stimulaci nepřeje, tak se to dá nahradit stimulací vnější. Jinak vnitřní masáže se provádějí v rukavicích nebo přes kondom. A další choulostivou masáží může být pro některé i masáž hlavy a obličeje. Případně mají klienti další svá místa, kde si nepřejí dotyky. Prostě vždy je to o domluvě, co klient požaduje, co si přeje vyzkoušet. Aby masáž mohla probíhat dobře, tak klienti musejí být uvolnění a mít jistotu, že při samotné masáži nedojde k ničemu, co si nepřejí.

Dokážu vnímat energii člověka, intuitivně se naladím na klienta a na místa, kde cítím, že je zablokovaný, moje ruce to ucítí, takže se na sebe napojíme, nicméně necítím to samé, co klient. Na začátku to prodýcháme a já intuitivně navnímám, kde mají klienti v těle tenzi, že neumí dýchat správně, a hledám, co může být příčinou. Na samotných klientech pak záleží, jak moc je tantra zajímá, co se chtějí sami dozvědět, jak moc jsou sami k sobě citliví a jak moc se dokáží uvolnit a nechat se ode mne bezpodmínečně přijmout. A tohle vše funguje dohromady a evokuje to klientovo nasycení jeho potřeb.

Před samotnou masáží jde klient do sprchy, pak následuje úvodní rituál, který funguje k tomu, abychom se na sebe nacítili a navnímali, a aby se klient dostal sám k sobě do svého vlastního prožitku. Klient má zavřené oči, já se ho lehce dotýkám, stahuji mu z těla starou energii, uzemňuji jej dotekem na nohy a na různé další tantrické body. Poté spolu dýcháme. Následně si klient lehne na břicho a já již začínám se samotnou masáží. Při samotné masáži může být klient dle svého přání buď ve spodním prádle, nebo úplně nahý. Pokud je klient nahý, tak i já jsem nahá, když si klient nechá spodní prádlo, v tom případě si jej nechávám také. Záleží na klientech, v čem se budou cítit dobře.

A pokud by se Vás začal klient při masáži přeci jen dotýkat?

Pokud by se mne začal dotýkat, tak mu ruku sundám. Někdy se stane, že se někteří klienti nechají takzvaně unést a položí mi ruku na lýtko, tak to tak nechám, ale nesmí mě v žádném případě hladit, protože mne to vyrušuje. Ještě se mi ale nestalo, že by to klienti nerespektovali a že bych na to musela upozorňovat verbálně. Ale pokud by k tomu došlo, tak je možné, že masáž předčasně ukončím.

A co třeba klienti, kteří Vás v průběhu masáže energeticky vysávají – určitě se to při druhu takového práce stává?

Jak jsem již zmínila, mám nastavené pevné hranice a nechci, aby se mě klienti dotýkali, hladili mne a podobně. A díky těmto mým nastaveným hranicím se víceméně nestává, že bych na sebe přetahovala nějakou negativní energii. A pokud se mi výjimečně stane, že mám klienta, po kterém se cítím vyčerpaná, tak v takovém případě s ním dále nespolupracuji. Protože to je klient, který si potřebuje brát a to k tantře nepatří. Klient by měl přijímat, co mu dávám já, ale jakmile si začne brát a ukusovat to, co já mu dát nechci, tak tam dochází k mému vyčerpání a já už pak s takovým klientem nejsem v budoucnu schopna nadále fungovat. Jedná se o klienty, kteří například poruší ty nastavené hranice tím, že se mi otočí, když oni chtějí, a očekávají, že já budu dělat přímo to, co oni zrovna požadují. Tedy pokud se se mnou chce klient v té roli vyměnit a chce převzít kontrolu, tak to je právě to, co jde přes ty moje vytyčené hranice a co je pro mne vyčerpávající a nepřípustné. U takových "výjimek" se nakonec projeví i to, že začnou mít nepatřičné narážky, začnou mne zvát na rande, čímž sami náš vztah naruší, a když jim dám opětovně najevo, že tohle je pro mne nepřijatelné, tak už i oni sami často o další spolupráci se mnou nestojí.

Jak to probíhá po masáži? Je relax a povídání po masáži nějak omezeno časem?

Po masáži si ráda s klienty popovídám a jsem ráda za sdílení, jak masáž prožívali, protože i pro mne je cenné vědět, co a jak se jim líbilo, co a jak vnímali a podobně. Povídání před ani po masáži do doby masírování nezapočítávám a vyhrazuji si na něj i na sprchu vždy zdarma přibližně tak o půl hodiny času navíc.

Kolik masáží denně zvládáte?

Aktuálně to mám nastaveno tak, že provádím jednu masáž denně, která trvá tak dlouho, jak klient požaduje. Chci být stoprocentně na klienta připravená a naladěná, mít na něj dostatek času. A i díky tomu si mohu někdy dovolit masírovat zdarma déle, když cítím, že to klientovi prospěje, přičemž nejsem v žádném stresu, že se musím připravit na dalšího klienta.

V jaké délce doporučujete masáž absolvovat, jak často opakovat a jak je to finančně?

Hodinové masáže nedělám, to nemá význam. Klienti chodí na ty dvě až tří hodinové masáže, kdy dvě hodiny masáže stojí 4100,- Kč a tři hodiny stojí 5700,- Kč. A pravidelnost se vždy odvíjí od individuální potřeby klienta. Někdo chodí dvakrát za měsíc, někdo jednou za půl roku. Každopádně vyhradit si aspoň nějaký čas sám na sebe je cenné a důležité do života zapojit.

Klientela je asi převážně mužská, že? Ženy se zřejmě více stydí?

Ano, muži chodí výrazně více než ženy. Klientky, které přijdou na masáž, často řeší nějaký intimní partnerský problém, a často i cítí stud ohledně svojí postavy. A já jim vysvětluji, že stud je propojený s tím, jak se dokážeme uvolnit při intimitě. Přicházejí třeba s tím, že mají problém s orgasmem, nevědí, jak se uvolnit, jak si milování užívat, a často pak při lekci zjistím, že s partnerem nedělají předehru a že mají takzvané rychlovky, což může být problém. Protože pokud ženě chybí předehra, tak pak je pro ni problematické si plnohodnotně užít samotné milování. Při masáži proto zjišťujeme, co se jim líbí a co potřebují.

Oproti tomu muži chodí například s tím, že buď mají zájem své uspokojení posunout dále a prožívat energetický orgasmus bez ejakulace, s těmi pak děláme metodu oddalování ejakulace prostřednictvím dechových či jiných technik, nebo se prostě chtějí jen dvě hodinky nechat hýčkat a užít si energetický relax. Těch záměrů je mnoho.

A samozřejmě chodí i páry – v takovém případě dělám zážitkovou masáž a masírujeme vždy s jedním z páru toho druhého společně, vysvětluju jim různé techniky, a pak se prostřídají. Takový masážní mini kurz. Anebo je také možnost že s další masérkou masírujeme každého z páru zvlášť.

Ale každopádně je skvělé, že si někteří umí ten čas sami pro sebe vyhradit.

Věříte na náhody?

Většina lidí z mojí sociální bubliny žije "v energii" a na náhody nevěří. A já osobně na náhody také nevěřím. Souzním s Carlem Gustavem Jungem, který některé své teorie staví na výzkumu synchronicity a tvrdí, že nic není náhoda. A to je to, čemu věřím – že si pro vše v životě jdeme. Nechat věci plynout, ale neznamená, nesnažit se – ale netlačit je a přijímat je tak, jak nám do života přicházejí. A také věřím na karmu – ta je tomu podobná – co dáme, tak se nám vrátí do života zpátky. Každý si v životě ovlivňuje a vytváří svoji karmu. Já osobně jsem si prošla ročním rituálem čištění karmy a život se mi posunul o mnoho k lepšímu. Zároveň věřím celkově v pozitivní energii, která mi pomáhá v duševním naplnění a v posunu v mém životě. Ale stále je samozřejmě mnoho lidí, kteří na tohle nevěří a vše vnímají jako náhody. Každopádně každé přesvědčení by mělo mít určitou míru a to se týká samozřejmě i těch takzvaných "ezo přesvědčení".

​Co si myslíte o našem setkání, díky kterému vznikl tento rozhovor – bylo také "nenáhodné"? 

Naše setkání určitě nebyla náhoda. Myslím si, že "automaticky" do svého života přitahujeme osoby, věci a situace, které nám mají něco předat. A i s ohledem na toto přesvědčení se snažím nevnímat žádnou životní situaci jako špatnou. Z každé situace se snažím něco "naučit".

A jak to máte s "božskou" vírou?

Pro mne má velký význam hinduismus – je to náboženství, jehož božstva symbolicky opěvují přírodu, a já přírodu a vesmír vnímám jako energii života. Některé vědecké studie tvrdí, že vesmír se skládá z 68 procent z temné energie, což je fascinující. Zároveň věřím v nesmrtelnost duše, v její další transformaci, věřím, že v nás je něco více než pouhé fyzické parametry.

Hodně jste toho procestovala, a to včetně Indie, kde jste studovala tantru. Jak se člověk dostane na studium do Indie?

V období covidu jsem silně pocítila, že potřebuji životní změnu, že potřebuji udělat nějaký životní velký krok. No, a jelikož o cestě do Indie jsem přemýšlela již delší dobu, tak v červnu 2020 jsem se rozhodla tam na šest týdnů odletět. Předem z domova jsem si vytipovala tamní školu v Rišikéši a objednala jsem se tam na svůj první tantrický výcvik. Je to známá škola, jezdí tam mnoho žáků z celého světa, a i já mám s touto školou dobrou zkušenost. Absolvovala jsem tam několik kurzů. Když jsem tam jela poprvé, tak to bylo záživné cestování, včetně toho, že jsem byla z taxíku vysazena asi tři kilometry od školy a docela jsem bloudila, než jsem tu budovu našla. Ale nakonec vše dobře dopadlo. V Indii mě i příjemně překvapilo, jak mile se k turistům chovají.

Jinak co se týká tantrických výcviků, tak si pečlivě vybírám, kde výcvik absolvuji, protože ne všude se vedou správně. Obecně si dávám větší pozor na vedoucí muže, ne nadarmo totiž v originální tantře vždy vede žena. Z tantrického úhlu pohledu mají ženy obecně mnohem lépe zpracovanou sexualitu a vždy jsou zobrazovány jako učitelky. Výcvik nesmí jít nijak přes Vaše hranice, protože se pracuje s velice jemnou a intimní energií. Vždy je důležité cítit, že pokud nějaké cvičení dělat nechci, mám právo ho nedělat, bez jakékoliv negativní reakce vedoucího výcviku. A s takovýmto chápajícím přístupem jsem se ne vždy setkala. Momentálně uvažuji o dvouměsíčním výcviku tantry u indické guru Anandy Sarity.

A co se týká toho cestování, tak jsem byla za tantrickým výcvikem a studiem budhismu v Indii, na Srí Lance. Dále na Maledivách, v Panamě, v Egyptě, v Americe a procestovala jsem celou Evropu.

Neměla jste strach sama cestovat takové dálky do exotických zemí?

Strach z cesty do neznáma jsem nikdy neměla – mám v duši velký optimismus, že vždy vše zvládnu a že vše dobře dopadne.

​Všimla jsem si, že máte celkem dost tetování – jaký pro Vás mají symbolický význam?

Tetování mám po těle opravdu mnoho. Mám vytetovanou indickou mantru „Veď mě z nevědomosti do vědomí, ze tmy do světla a ze smrti do nesmrtelnosti.“ Tuto mantru si vykládám jako životní cestu, která vede vpřed, kdy se člověk rozhoduje sice sám za sebe, kam jeho další životní cesta povede, ale zároveň se nevyhýbá ani osudovému vedení. Pak mám také vytetované oko boha Hora, včetně pyramidy, které otevírá šestou čakru, Uroborose, což je had, který se zakusuje do vlastního ocasu a je symbolem karmy. Pak keltskou spirálu, která se točí doprava a má navyšovat životní energii, rohy, které značí mé znamení zvěrokruhu, které je býk, měsíční fáze, houslový klíč, protože ráda hraji na klavír, mandalu, kterou jsem si osobně navrhla, a pak také jako vzpomínku na Panamu kávovník.

Působíte také jako předsedkyně správní rady neziskové organizace Rozkoš bez RIZIKA – kdo tuto organizaci podporuje a čím se tato organizace aktuálně zabývá?

ROZKOŠ bez RIZIKA je největší nezisková nestátní organizace zaměřující se na pomoc sexuálním pracovnicím a pracovníkům, byť mužů je mnohem méně. Funkce předsedkyně správní rady je funkcí reprezentativní. Dostáváme dotace od státu, od krajů, od sponzorů a také dost intenzivně spolupracujeme s Norskem. Velmi se věnujeme osvětě. Aktuální rok je s primárním cílem, aby do sexbyznysu nevstupovaly osoby mladší 18 let. Práce v tomto odvětví je velmi psychicky náročná a jsou samozřejmě osoby, které to takzvaně semele a můžou se u nich rozvinout nějaké problémy či poruchy. Všem se snažíme v rámci našich možností pomáhat. Víte, jak jsem již uvedla, já jsem si zažila v tomto byznyse několik let, a až postupem času mi došlo, že jsem vyrůstala v tvrdém rodinném prostředí a měla jsem náročné dětství, což mělo svůj vliv na to, že jsem se nakonec na nějakou dobu ocitla tam, kde jsem se ocitla, a tedy mám pro naše klientky velké pochopení.

Samotný sexbyznys není sice kriminalizován, ale není ani legalizován – jak to v praxi probíhá, když živnostenský list přímo na sexbyznys služby mít nelze?

Část osob, které se tomuto byznysu věnují plnohodnotně, mají živnostenské listy na živnosti volného osobního charakteru – například na ty masáže a podobně, a platí si povinné základní odvodové platby. Mnoho z nich má také jinou práci – byť často pouze jen na část úvazku, ale snaží se, aby měly zachovány ty základní klasické pracovní návyky a udržely si takovou tu pracovní zodpovědnost.

V ROZKOŠI bez RIZIKA hrajete i divadlo – můžete toto hraní přiblížit?

Divadlo původně vzniklo již před lety jako zájmová alternativa pro naše klientky a klienty. Hrají se v něm lehce kontroverzní témata z oblasti sexbyznysu, představení trvá obvykle kolem hodiny a není výjimkou hrát například i ve spodním prádle. Já se hraní v tomto souboru věnuji přibližně tři roky. Většinou hrajeme na ochotnických festivalech nebo si ad hoc někde pronajmeme divadelní sál a uděláme v místě reklamu, vstupné je dobrovolné. Teď budeme hrát 20. června 2025 v Hradci Králové.

Jaké máte aktuální osobní plány do budoucna? 

Chci se plně věnovat dalšímu studiu, ať již to nakonec bude psychologie nebo speciální pedagogika, a zároveň mám v plánu absolvovat pětiletý psychoterapeutický výcvik. A jelikož mám stabilní klientelu a plnou podporu od partnera, budu se moci při studiu nadále věnovat i tantrickým masážím, ve kterých se chci nadále zdokonalovat – například si chci osvojit schopnost ovládat energii i přes oblečení. A výhoda je, že psychologické studium mohu přiléhavě propojit se studiem tantry.

Co se týká té psychologie, tak k ní máte blízko i při těch masážích, protože jak již padlo, klienti se Vám s mnohými svými vnitřními trápeními svěřují a někdy se je i snaží pomocí Vámi nabízených masáží řešit, že?

Ano, je to tak, psychologický přístup je s tantrou do značné míry propojen. Často se i někteří klienti – většinou tedy muži – nejprve domnívají, že žádné vnitřní téma k řešení nemají, ale pak aniž by to tušili, bezděčně nakonec sdělí, s čím se v osobním životě potýkají, s čím hlubinným ke mně nevědomky přicházejí. A rázem jejich macho přístup mizí a obnaží se přede mnou nejen fyzicky, ale i psychicky. A já je takové přijímám, nijak je nesoudím, vyslechnu je a snažím se jim prostřednictvím tantry pomoci.

Jakým mottem se v životě nejvíce řídíte?

Asi nejvíce výstižné pro mne je motto „Nežij, prožij.“ Snažím se žít beze spěchu přítomností, v duševním naplnění a postupně se v životě posouvat dál.

​Co byste v závěrem vzkázala čtenářům, kteří by tantra masáž rádi vyzkoušeli, ale i po přečtení tohoto rozhovoru se nadále ostýchají?

Ať zkusí stud překonat. Že možná nastal čas, začít dělat věci jinak. A že nemusí mít žádné obavy, že by na tantrické masáži probíhalo něco, v čem by se necítili dobře.

Děkujeme za rozhovor.

​TANTRA_MA INSTAGRAM

TANTRAMA - KONTAKT