Rozhovor s dobrovolnicí Alenou Mikulášovou o hledání psa Tommiho, který se na Silvestra 2025 ztratil u Lipna

ROK 2026

1. ledna

Paní Aleno, jak a kdy jste se poprvé dozvěděla o ztracení corgiho Tommiho?

Poprvé jsem o Tommim četla na facebooku jako o desítkách dalších ztracených psů 1. ledna večer v příspěvku českokrumlovského útulku, který sdílel zprávu zoufalých majitelů o hledání.

Přeskočila jsem klasické "lynče" majitelů, až jsem došla ke komentáři majitelky, kde vysvětlovala, že šli pouze na rychlé a krátké vyvenčení, a když už byli skoro zpět v apartmánu, jejich soused začal odpalovat pyrotechniku.

Odpověděla jsem jí komentářem, ať informují myslivce a prohlédnou skruže v okolí. Tato informace ji zaskočila a poté mi napsala soukromou zprávu s prosbou o pomoc.

2. ledna

Jak probíhalo první setkání s Tommiho majiteli?

Nejprve jsme byli v kontaktu online a osobně jsme se setkali 2. ledna v Lipně nad Vltavou. Drobná a křehká Olja byla moc smutná, unavená a prokřehlá. Na její tehdejší smutné oči nezapomenu. Z Ilji čišela odhodlanost, zároveň vřelost a vděk. Když jsem viděla jejich nasazení, říkala jsem si: „Musí ho najít...“.

Co byla první věc, kterou jste při společném hledání Tommiho s majiteli udělali?

V době, kdy jsem s nimi začala komunikovat, už majitelé aktivně hledali. Komunikovali s panem starostou Přední Výtoně, veterináři, policií, psali příspěvky na facebook, připravovali letáky a měli také zajištěnou pomoc dronu s termokamerou. Při našem setkání 2. ledna jsem jim poradila, aby také založili pátrací skupinu na facebooku, ale kvůli jazykové bariéře jsme se domluvili, že jim s jejím založením pomohu já.

Druhého ledna byla sdílena informace, že v Lipně nad Vltavou byl náctiletou dívkou údajně spatřen volně pobíhající corgi. Nabyli jste tehdy dojmu, že by mohlo jít o Tommiho?

My ten den poprvé přijeli hledat do Přední Výtoně i s naší fenkou Temy. Asi po hodině hledání nám psala Olja, že byl Tommi viděn nějakou dívkou v Lipně. Přesunuli jsme se proto z Výtoně do Lipna a hledali tam. Majitelé si byli jistí, že to byl Tommi.

Na facebookové skupině HLEDÁ SE TOMMI, která se pomalu rozjížděla, se začalo diskutovat o věrohodnosti tohoto svědectví. Bylo v tu dobu jediné a tak se pochyby vkrádaly. Ale majitelé nepochybovali a podle všeho to skutečně Tommi byl.

Do skupiny HLEDÁ SE TOMMI – aktuálně již s názvem (NE)HLEDÁ SE TOMMI – se krátce po jejím založení přidalo přes 500 členů. Můžete zpětně vyhodnotit, v čem byla její existence při hledání pejska přínosná?

Přínosem skupiny byl především její dosah, i když to nebylo hned. Aktivoval desítky lidí, kterým nebyl lhostejný osud vyděšeného psíka venku v mrazech a kteří pomáhali různými způsoby.

Nakonec skupina sehrála svou roli i při nalezení Tommiho, i když nálezkyně o skupině neměla tušení, jak mi sdělila. Viděla ale sdílení příspěvku o hledání Tommiho na facebookové skupině VYŠŠÍ BROD a volala pánovi, který příspěvek sdílel, že mu našla psa. Dotyčný pán Martin C., byť je z Brna, tak v naší skupině byl aktivní a velice nás podporoval. Neprodleně mne kontaktoval a pak už vše nabralo rychlý spád.

A setkala jste se v online prostoru při pátrání po Tommim i s něčím negativním?

To se objeví vždy. Nejvíc toho bylo asi v diskuzi na Novinkách, což sice není prostor sociálních sítí, ale vyšel tam článek o hledání. Mně je vlastně těch lidí líto a v mojí realitě nemají místo. Bohužel diskuzi objevila Olja. Přemýšlela jsem potom, co mají lidé z toho, že někomu takto ublíží.

Olja přece věděla, že to byla její chyba, nepotřebovala to ještě hrubě číst. O to to pro ni bylo těžší. Tommiho šli jen kratičce vyvenčit před apartmán. Svojí malou rukou neudržela vodítko v nečekané situaci. Ano, v nečekané.

Oni přijeli k Lipnu do klidu právě před pyrotechnikou. Olja se hodně obviňovala a nebyla na tom psychicky vůbec dobře. Hledala ve dne i v noci na hranici svých fyzických možností, měla jsem strach i o její těhotenství. Měla v tu dobu narozeniny. Říkala, že si před časem přála corgiho a teď si ho přeje zase … bez dortu. Emočně to bylo velmi silné i pro mne.

Co se týká negativity na sociálních sítích, nevyhledávala jsem takové příspěvky, takže pokud byly, šly vesměs mimo mě, což bylo dobře.

Ve skupině HLEDÁ SE TOMMI jsem zablokovala jen jednoho pána, který vytvořil útočný a zlý příspěvek. Další příspěvek jsem pak ještě odstranila s vysvětlením autorovi, že takto depresivní text nikomu a ničemu nepomůže. Pár dalším ne úplně milým komentářům u příspěvků ve skupině vzali pak sílu přímo členové skupiny. A to mi dělá radost, že skupina byla plná dobrých lidí. Říká se, že dobra je víc, jen je potichu a nekřičí. 

3. ledna

Do pátrání se zapojili i piloti dronů s termovizí. Jak vás zapojení této technologie napadlo?

Pomáhala jsem hledat srnčata a zachraňovat je před sekačkami při spolku Stop sečení srnčat. Na dron jsem i přispívala, věděla jsem, jak funguje a kdy a jak pomáhá. Lidé ve spolku jsou srdcaři, když jsem je oslovila, neváhali a pomáhali opakovaně. Patří jim obrovský DÍK.  

A osobní poděkování bych ráda poslala takto veřejně Evě Tomáškové "ze srnčat", která mi pomáhala s moderací skupiny a mohla jsem s ní konzultovat vše, co bylo třeba. I ona byla ve spojení s majiteli a stopařkou.

Když jsem třetího ledna pátrala s dronem po Tommim já, viděla jsem v ledu lipenské přehrady množství nezamrzlých děr. Zvažovali jste s majiteli i možnost, že se pes propadl do ledové vody? Bylo vůbec možné a bezpečné pátrat po něm i na zamrzlé hladině vodní nádrže?

Na ty díry v ledu jsem koukala už druhého ledna ve Výtoni. Plavaly v nich kachny a já si říkala, že když Tommi vyběhl na zamrzlé Lipno a ještě zmatkoval a panikařil, mohl do nich velice snadno spadnout. Pak jsem si ale tyhle myšlenky zakázala a ani Olje jsem o tom nic neřekla. Ničemu by to nepomohlo.

Na zamrzlé hladině to bylo bezpečné až několikátý den mrazů – to jsme sledovali na profilu Ledové magistrály. Jinak se ale hledalo spíše na pevnině v místech, kam se mohl Tommi schovat.

4. ledna

Lidé průběžně spatřili přímo v Lipně několik psů rasy velšský corgi v doprovodu zřejmě svých majitelů. Kontaktovali vás lidé s tím, že Tommiho viděli, byť šlo sice o stejnou rasu, ale jiného psa?

V souvislosti s těmito psy nás nekontaktoval nikdo. Nikdo se neptal, jestli to nemůže být Tommi. Je to smutné, protože místní dostali od pana starosty přes WhatsApp zprávu o hledání Tommiho. Byla to pro majitele ironie osudu a emočně vypjatá situace. Vzpomínám si, že mi Olja večer psala hodně smutnou zprávu. Bylo to na ní už moc.

5. ledna

Následujícího dne byl Tommi ztracený už pět dní. Venku obzvláště v noci opravdu silně mrzlo. Zjišťovali jste, jak dlouho vlastně může vyloženě domácí pes venku v šumavských mrazech přežít?

Ptala jsem se mojí známé veterinářky. Pejskovi, i když bytovému, dávala šanci přežít. A i když dost záleží na tom, jestli se někde schová, nají a napije, tak celkově se dokáže prý rychle adaptovat na přežití. Olje to dodalo zase naději, když mi v noci psala, že je tam třináct stupňů pod nulou. A bylo i mínus šestnáct.

Uvažovali jste s majiteli i o tom, že mohl Tommiho někdo najít a odvézt, aniž by tušil, že ho usilovně hledají? Mohla by být tato možnost pravděpodobná? Možná i ve světle toho, že byl Tommi po devět nocích venku v mrazu nalezen živý a v dobrém zdravotním stavu, což se u psa této fyzické konstituce působí jako zázrak.

Když zoufale hledáte svého ztraceného psího parťáka, tak připustíte i možnost, že ho někdo našel, netuší a odvezl jej. A je pravda, že nalezení Tommiho byl opravdu velký zázrak! Byl sice hodně pohublý, ale jinak v pořádku. K okolnostem máme více verzí, ale Tommi nám je neřekne a spekulace ničemu nepomohou. Shledání majitelů s jejich corgim bylo NEJVÍC ♥

6. ledna

Tommiho majitel Ilja našel během pátrání po Tommim na silnici u Bavorova jiného ztraceného pejska, kterého odvezl na městskou policii. Hledalo se v tu dobu v okolí Lipna více zaběhlých psů?

Nevím o žádném dalším kolem Lipna a o tom pejskovi u Bavorova, kterého nalezl Ilja, jsem se dozvěděla až z facebooku Olji.

V ten samý den se objevila informace, že jeden muž u Nových Domků před Výtoní viděl běžet přes cestu "divnou lišku". Domníval se, že šlo o corgiho a zřejmě to byl přímo Tommi. Jak tato informace zapůsobila na Vás a majitele? Byla to nová naděje?

Ano, tato zpráva nastartovala velkou naději. Najednou jsme všichni ožili a všechno dostalo nadějnější nádech. Pravděpodobně šlo skutečně o Tommiho, i když z kamery u domu je potvrzeno, že se v místě náhodou pohybovala i skutečná liška. 

7. ledna

Ve středu sedmého ledna jste na facebookové skupině zveřejnila toto: „Tommi na 90 procent žije. Prosím ztište se teď se zprávami a komentáři a nechte majitele a tým pracovat. Vyčkejte na další info.“ Bylo to dva dny před Tommiho nalezením. Jaké nové informace jste v tu chvíli získali?

Majitelům pomáhala na místě hledat psí stopařka Dixi s paničkou. A ač jsme se setkali s určitou nevraživostí vůči nim, byly poměrně úspěšné.

Dixi šla po stopě Tommiho následována Iljou, který potvrdil, že stopa s "nízkým podvozkem" souhlasí. Souhlasila i trasa, kudy hledal Ilja a Tommi šel pravděpodobně za ním.

Dixi našla také místo, kde se Tommi schovával, kde měl vyhrabané místo pro odpočinek. Našla místo u popelnic, kde hledal potravu, a dva starší lidé potvrdili, že tam takový pejsek teď několik dní zpátky chodí. Tommi se totiž schovával cca 400 m od apartmánu. K němu nešel, protože si zřejmě pamatoval svoji špatnou zkušenost s pyrotechnikou.

Ke ztišení jsem lidi vyzvala, protože byla potřeba klidu pro práci.

8. ledna

Následující den večer proběhl sraz dobrovolníků před Výtoní a hromadné pátrání po Tommim. Kolik lidí dorazilo pomoci? Objevila se nějaká nová stopa?

Ano, sraz dobrovolníků jsem svolávala na pokyn stopařky Jany. Důvodem nebylo nahánění psa, jak kdosi mylně psal, ale potřeba monitoringu. Kolik lidí přesně dorazilo, nevím, já sama jsem tam fyzicky nebyla. Ale bylo tam sedm aut. Byla jsem ale v online spojení s některými z nich a tak vím, že byl přítomen člověk, který akci rušil, proto byla po několika hodinách ukončena.

Pátrání po Tommim už běželo víc, jak týden. Došlo někdy k momentu, kdy jste Vy nebo majitelé vážně uvažovali, že už intenzivně hledat přestanete?

Majitelé si pobyt v Čechách prodloužili a po jeho dobu vůbec neuvažovali, že by hledat přestali. I když Olja mívala krize a bylo mi jí neskutečně líto, vždy sebrala sílu a pokračovala dál.

Přiznám se, že ten den před "divnou liškou" už i já jsem propadala skepsi a vkrádalo se mi do myšlenek, že se Tommi utopil. Vzápětí jsem takové myšlenky zaháněla s tím, že tohle si zatím připouštět nechci. Zapojením tolika lidí byla víra v naději natolik silná, že dokázala vždy povzbudit.

9. ledna

V tento den odpoledne jste na facebookové skupině zveřejnila zprávu, ze které nám všem poskočilo srdce. „Hodně dobrá zpráva na obzoru. Ta nejlepší. Vydržte…“. Tommi byl nakonec nalezen v lese na hranici s Rakouskem. Místo je vzdáleno přes děvet kilometrů vzdušnou čarou od Přední Výtoně. Myslíte, že se tedy první dny Tommi zdržoval okolo Lipna a pak se vydal dolů na jihovýchod?

Tuto zprávu jsem napsala ve chvíli, kdy majitelé vyzvedávali Tommiho u nálezkyně. Samotné oznámení téhle události jsem chtěla nechat na nich.  

Co se týká místa nálezu, tak majitelé Tommiho se psí stopařkou byli téměř na místě, takže Tommiho vyzvedávali asi za osm minut po té, co jsem jim zavolala adresu.

Máme přibližně zmapováno, kde se Tommi pohyboval. Jak a kde přesně byl, kdo mu u toho pomohl či nepomohl, ví ale jen on sám. Nicméně jisté je, že šel po stopě svého pána, hledal ho a dělal zhruba osmikilometrový okruh. Někdy jsme o jeho výskytu měli jasno více, jindy méně, důležité ovšem je, že vše dobře skončilo.

DNES

Paní Aleno, můžete na základě Vaší osobní zkušenosti zrekapitulovat, co je určitě nutné udělat, když se někomu zaběhne pes?

Nejsem asi úplně ten pravý člověk, v tomto spíše erudovaně radí spolky, které se věnují odchytům. Ale když bych se tedy měla vyjádřit já, tak za mě je velmi zásadní rozšířit informace mezi co nejvíce lidí pro případ, že by psa někdo viděl. Sociální sítě, ideálně facebook a na něm třeba skupina Psí detektiv – tam je velká sledovanost. Neprodleně zapracovat na letácích, protože ne každý, kdo může psa vidět, je na sociálních sítích. Zároveň obvolat policii, veterináře a útulky v okolí, dobré je informovat místní myslivecké sdružení.

No a samozřejmě jít fyzicky hledat. Je možné nechat na místě ztráty nějaké věci se známým pachem, ať už deku pejska či mikinu majitele. Pokud se pejsek hledá delší dobu, je dobré přidat něco k snědku. V případě, že se podaří lokalizovat místo pohybu psa, ideální je vytvořit krmné místo pro pozdější použití sklopce.

Ztracený pes se často pohybuje v okruhu od místa ztráty a často se stane, že se vrací na místo, kde se ztratil. Jinak samozřejmě každá ztráta je jiná, každý pes je jiný, jiné okolnosti, jiné místo a od toho se odvíjí scénář hledání.

Majitelé Tommimu nově pořídili GPS lokátor. Je to podle Vás dobrý způsob, jak se jako majitel domácího mazlíčka vyvarovat jeho ztráty?

Myslím, že je to velmi dobrý způsob.

A závěrem rozhovoru také něco o Vás – můžete čtenářům přiblížit, jak jste se dostala k pomoci zvířatům a zda sama máte nějaká zvířata a popřípadě jaká?

O sobě mluvím nerada a vystoupení z mojí komfortní zóny pro mne není úplně příjemné, ale pokud jde o pomoc zvířatům, překonám se. Miluji zvířata, nejvíce psy, a je mi s nimi často lépe, než s leckterými lidmi. A co si tak všímám poslední dobou, je nás takových víc.

K pomoci zvířatům jsem se asi úplně nedostávala, prostě to dělám. Když je někde potřeba, jdu a pomohu. Nejsem lhostejná ke zvířeti v nouzi, když na takové natrefím, jednám. Spíš mne překvapí, když to tak někdo nemá.

Mám adoptované fenky, které pochází všechny ze špatných podmínek. Čtyři adopce české, jedna slovenská.  

V březnu 2018 jsem z Depozitum Beruška adoptovala dvě fenečky z kruté kauzy Kamenice nad Lipou. Tuto adopci často používám k osvětě ohledně množíren, protože je až s podivem, kolik lidí je stále schopno zaplatit množiteli za štěně. Tahle problematika by ale byla na další rozhovor, tak třeba příště.

Na východní Slovensko jsem jela osobně a jak to probíhalo jsem popsala do příspěvku připnutém na mém facebookovém profilu a zároveň náš příběh použily do jedné kapitoly autorky knihy "Útulky zachraňují, kde člověk zklamal". Tato kniha sester Podepřelových teď čerstvě vyšla a chystá se do prodeje.

Děkujeme za rozhovor.