Představujeme: Spolek Setkávání se zvířátky

Léčivá síla kontaktu: Zooterapeutická rodina spolku Setkávání se zvířátky z.s. je opravdu pestrá. Čtyři psí dámy a jejich věrná psí asistentka, dvojice mazlivých kocourků, tři králíci, dva mini koníci, hebcí beránci, stádečko koz a kůzlátek, mini kohoutek se slepičkami, jedno šikovné mini prasátko – a k tomu čtyři nádherní koně.

Každé zvíře má svou jedinečnou roli a je zvyklé na kontakt s lidmi všech věkových kategorií. Společně přinášejí dotek přirozeného klidu, tepla a bezpodmínečného přijetí.

Kde pomáhají: Všude tam, kde je třeba obejmout, rozptýlit smutek nebo jen chvilku nebýt sám. Navštěvují školky, školy i Klokánky, připravují interaktivní a edukativní programy, které děti nejen baví, ale i rozvíjejí, a zároveň pravidelně docházejí do hospiců, nemocnic, léčeben dlouhodobě nemocných a domovů pro seniory.

Kdy vznikl nápad založit zooterapeutickou farmu zvířat, jak náročné je o tolik zvířat pečovat, jak chod farmy finacuje a na další zajímavosti ohledně tohoto terapeutického projektu jsme se v rozhovoru pro hradistkoviny.cz zeptaly Ing. Evy Bukričové - zooterapeutky, chovatelky a majitelky této pojízdné farmy zvířat, a její asistentky Jany Shahine.

Kdy prvně jste dostala nápad založit si vlastní farmu a podle čeho jste do ní vybírala zvířata?

Eva Bukričová: Už od dětství jsem snila o tom, že jednou budu mít svá zvířátka a místo, kde budou moci dělat radost i ostatním. I proto jsem vystudovala střední i vysokou zemědělskou školu – obor zootechnik. Věřím, že sny se mají plnit, a ten můj dnes žiji naplno ve spolku, kde zvířata pomáhají tam, kde slova nestačí.

Většinu zvířátek jsem si vybírala – nebo spíš "vysnila" – tak, aby byla kontaktní, šikovná a učenlivá, protože jsem původně začínala s programy pro děti ve školkách a školách. Později jsem si ale moc přála, aby zvířátka mohla rozdávat radost i nemocným a seniorům. A tak se farma začala rozrůstat, kdy prvním terapeutickým parťákem byl kozel Bobeš.

Jak náročné je pečovat o tolik zvířat, a ještě s nimi zvládat tolik aktivit?

Eva Bukričová: Péče o tolik zvířátek a všechny ty aktivity kolem nich je časově i fyzicky dosti náročná – ale když člověk opravdu chce, dá se to zvládnout. Je to o dobré organizaci, velké dávce lásky a občas i o tom, že soukromý život musí jít na chvíli stranou. Ale ta radost, kterou zvířátka přinášejí ostatním, za to všechno opravdu stojí.

Proč jste se rozhodla dělat se zvířaty zooterapie v domovech seniorů, u vážně nemocných a umírajících v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo v dětských Klokáncích?

Eva Bukričová: Rozhodla jsem se přinášet zvířátka tam, kde je jich nejvíc třeba — k lidem, kteří často čelí samotě, bolesti nebo odloučení. Zvířata nevnímají nemoci, věk ani smrt. Přistupují k lidem s čistotou, bez soudu a s bezpodmínečnou přítomností. A to je právě něco, co my lidé v těch nejtěžších chvílích zoufale potřebujeme. Věřím, že láska a klid, které zvíře přináší, dokážou proniknout i tam, kde už slova nestačí. Děláme to proto, že každý si zaslouží pocit tepla, přijetí a radosti — až do posledního okamžiku.

Jak farmu financujete – potřebujete zřejmě i podporu od veřejnosti, že?

Eva Bukričová: Naší velkou snahou je, aby se zooterapie dostala ke každému, kdo ji potřebuje — bez ohledu na to, kolik peněz má dané zařízení k dispozici. Proto se snažíme naše služby nabízet za velmi příznivé ceny, často hluboko pod skutečnými náklady. Víme totiž, že právě tam, kde je financování nejsložitější — například v hospicích nebo malých domovech pro seniory — je přítomnost zvířete někdy tím posledním světlem, které může den prozářit!

I přesto ale nemůžeme všechno zvládnout sami. Už dvakrát jsme museli požádat o pomoc prostřednictvím veřejné sbírky, abychom mohli pokračovat v cestách tam, kde je potřeba největší, ale rozpočet mají nejmenší.

Podpora veřejnosti pro nás není jen o financích — je to důkaz, že lidem záleží na těch nejzranitelnějších. Každý příspěvek, sdílení nebo slovo podpory nám umožňuje dělat to, co děláme: rozdávat radost, klid a blízkost tam, kde toho život už příliš mnoho nenabízí.

Již brzy spustíme krásnou možnost, jak se stát součástí našeho zvířecího světa – budete si moci adoptovat zvířátko na dálku, zakoupit mu "žrádelenku" nebo se stát jeho vílou či elfem (někdo říká andělem). Každý dobrý skutek pomůže – bříšku, tlapce, kopýtku i srdci.

A v létě bude spuštěna další sbírka na platformě Donio.cz, abychom mohli pořídit větší auto na dopravu zvířátek za všemi, kteří nás potřebují.

Kolik vůbec přibližně stojí měsíční péče o tolik různorodých zvířat?

Eva Bukričová: Péče se vším všudy vyjde měsíčně zhruba na 30.000 Kč až 50.000 Kč.

Ohledně té připravované adopce, jak to bude konkrétně probíhat – kolik bude adopce a žrádelenka stát? A co bude obnášet, stát se tou vílou či andělem?

Eva Bukričová: Zatím to ještě ladíme a realizováno to bude přes platformu Darujme.cz. Pevná částka bude u žrádelenek, a to v rozmezí od 30 Kč až 200 Kč, a adopce by měla být v částkách od 100 Kč až 500 Kč na měsíc. Nicméně tyto částky bude samozřejmě možné po dohodě s dárcem flexibilně měnit podle jeho možností a bude na každém, kolik bude chtít měsíčně přispívat.

A je možno Vám přispět na provoz i mimo tyto sbírky?

Eva Bukričová: Ano, pokud by měl někdo zájem pomoci už teď, tak může přispět na náš spolkový účet č. 131-3327210257/0100, kdy po domluvě lze sepsat s dárcem i smlouvu o peněžitém daru.

Farmu máte v Benešově, což je od Hradištka kousek – je možné Vaši farmu navštívit a co by návštěvníci měli předem vědět a co si přichystat?

Jana Shahine: Ano, jsme de facto kousek od Hradištka. Na farmu je ale možné navštívit zatím jen o vybraných víkendech a vždy po předchozí telefonické domluvě. Věnujeme se hlavně výjezdům, ale o některých víkendech pořádáme vyjížďky na koních nebo je možno zakoupit si poukaz na procházku s některým z našich zvířecích parťáků. Stačí si s sebou přibalit dobrou náladu a otevřené srdce, o zbytek se postaráme my :)

Jaký nejvíce emotivní příběh se Vám při "setkávání" vryl do paměti?

Jana Shahine: Těch příběhů je opravdu mnoho – každá návštěva hospice s sebou nese hluboké emoce, ticho, úsměvy i slzy.

Eva Bukričová: A nejen v hospici – každá návštěva domova pro seniory, léčeben dlouhodobě nemocných, nemocnic, Klokánků nebo i individuální setkání s našimi zvířátky je naplněná emocemi, tichými příběhy a okamžiky, které si navždy ukládáme hluboko do srdce.

A jaké máte se zvířaty humorné zážitky?

Eva Bukričová: Humorné zážitky? Tak určitě každý náš příjezd. Třeba když dorazíme do centra Prahy, třeba na Žižkov, a začneme vystupovat z auta…okolo jedoucí řidiči zpomalují, lidé si mnou oči a někdy doslova zastavují provoz. Vážně – nevěří, že nehalucinují :)

Nejdřív vystoupí kozel Bobeš s klidem sobě vlastním, hned za ním mini horse Frodo a kamerunský beránek Vojtíšek. Následuje koza Kačenka nebo Líza, někdy i kůzlátka, pak naše čtyři psí dámy – Kleopatra (kavkazský pastevecký pes), Safira (kříženec asiata a tornjaka), Qwiki (kříženec australáka a ovčáka) a Činta (belgický ovčák). A to ještě není konec – z přepravek se začnou pomalu rozkoukávat kocouří bráškové Čuk a Gek, někdy s nimi i králíci nebo mini kohoutek se svými mini slepičkami.

Ten pohled je nepopsatelný – úsměvné překvapení, které se rychle mění v dojetí, když lidé pochopí, že ti chlupatí "blázni" přijeli rozdávat radost.

Děkujeme za rozhovor.

web SETKÁVÁNÍ SE ZVÍŘÁTKY

ČRo: Eva Bukričová má pojízdnou farmu. Kozy a slepice vozí z Boušic za dětmi do škol