Marta Martinová, spoluzakladatelka Hnutí Kruh - rozhovor

Mgr. Bc. Marta Martinová (1981) z Nymburska – spoluzakladatelka Hnutí Kruh, která venkovu vrací život, spolupráci lidem a politice férovost. Vystudovala  bakalářský obor Studium humanitní vzdělanosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a současně magisterský obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě téže univerzity. Ve volných chvílích se nejraději toulá v přirozeně se obnovujícím lese – v takovém, který není jen továrnou na dřevo, ale i místem odpočinku, zásobárnou vody a prostředím pro život.  Je aktivní v několika spolcích zaměřených na ochranu životního prostředí. Její srdeční záležitostí jsou netradiční piva z rodinných pivovarů. 

Marto, několik let jste pracovala jako asistentka senátorky Adély Šípové – proč jste se nakonec rozhodla založit Hnutí Kruh a osobně vstoupit do aktivní politiky?

Adéla je pro mě důkazem, nejenže čestní, pracovití a upřímní lidé do politiky patří, ale že takoví lidé v ní i obstojí, nezkazí se a dokáží naši realitu měnit k lepšímu. Což je v kontrastu oproti pečlivě budovanému mýtu, že politika je špinavá hra, určená pouze pro ty, kteří na ní mají žaludek. A osobně jsem jí velmi vděčná za příležitost, být u fungování vysoké politiky tak blízko. Jako občanka oceňuji, jak neúnavně v Senátu hájí zájmy obyčejných lidí, ať již jde o jakékoli otázky – sociální podporu, zdraví, exekuce, hazard, životní prostředí. Pracovitost a poctivost se sice v aktuálním světě úplně nevyplácí, ale věřím, že i to se jednou změní.

Co se týká založení Kruhu, tak u jeho zrodu bylo, že jsem začínala pociťovat, že je mezi lidmi čím dál více znatelný strach, vztek, skepse. Proto jsem se rozhodla spoluzaložit Kruh – hnutí, které spojí síly a stane se prostorem pro ty, kteří doposud v politice necítili zastání.

Prosadit se v politice je celkem těžké, kor pro nové subjekty, že?

Ano, chvíli to potrvá, než bude úsilí našeho začínajícího hnutí pořádně vidět. Ale my nechceme čekat se založenýma rukama s tím, že prosadit se v politice je těžké. Další volby jsou hned na podzim a máme před sebou spoustu práce přesvědčit lidi odmítané, přehlížené, všechny ty, na které se vždycky nakonec po "vítězné párty" zapomene, a také ty, kteří si přejí svět, kde mohou žít beze strachu a důstojně. Chceme je přesvědčit, že má smysl zapojit se aktivně do toho, jakou společnost a politiku v této zemi chceme jako její občané mít, a že podporovat nějakou malou stranu má smysl – protože hlas pro naději nikdy není ztracený. Naději si ale musíme vyrobit jen my sami.

Představte, prosím, blíže další spoluzakladatelky Kruhu.

Kruh založily tři ženy – já, Klára Kadár, spoluzakladatelka spolku proti bagatelizaci sexualizovaného násilí, advocacy manažerka a lektorka, a Jana Koláříková, mentorka, koučka a vedoucí vzdělávacího projektu pro vychovatele v dětských domovech.

Už z témat, kterým se profesně věnují, je zřejmé, kam Kruh konkrétně cílí – naším hlavním tématem je péče a pomoc těm, kdo ve své zdánlivé slabosti naopak projevují neuvěřitelné množství síly. Stát by jim měl být oporou, a ne testovat, co ještě vydrží.

Kolik aktuálně má Kruh členek a členů?

Členek a členů máme zatím jen desítky. Ale proces nabírání členstva chceme mít postupný, abychom se lépe vzájemně poznali a věděli, že sdílíme stejné hodnoty, a mohli tak za sebe navzájem ručit i před voličstvem.

Myšlenka Kruhu vznikla teprve loni v březnu, kdy jsme i začali sbírat petiční podpisy potřebné k registraci politického hnutí. Tedy vznikl náš politický program a základní organizační struktura.

V červenci jsme se pak úspěšně registrovali, v září věnovali kampani do sněmovny, nyní pracujeme na všech potřebných vnitrostranických dokumentech a plánujeme letošní kampaň. Byl to až doteď opravdu sprint.

Aktuálně pečlivě navazujeme spolupráci s kandidátkami do Senátu. Jsou to sice nezávislé osobnosti, chceme si být ale jisté, že nám jde o stejný typ politiky, který má na prvním místě normální lidi a ne byznysové zájmy lakované populismem nebo šaškárnami.

Jak těžké bylo Kruh založit, získat podporu a jít krátce po založení do prvních voleb – a hned těch největších?

Založit politické hnutí je asi tak těžké, jako když se snažíte být v Česku aktivní v jakékoli jiné oblasti: přes byrokratické překážky až do cíle. Lidé v tom systému se ale skutečně snaží být nápomocní, v nich problém určitě nebyl.

Jen nás třeba zarazilo, že se v roce 2025, kdy máme systém e-petice, elektronické podpisy a osobní datové schránky, stále vyžadují pro založení hnutí fyzické podpisy. Při sběru na ulici byl přitom občas "boj", aby byly aspoň trochu čitelné.

A co se týká finanční podpory, tak začátky jsme měli nízkonákladové. Finanční podporu získáváme zatím z řad členstva a stojíme na dobrovolnické práci. Spojuje nás totiž stejný vztek ze stavu věcí a zároveň nadšení to změnit.

Kolik hlasů jste nakonec získali a jak to na Vás působilo?

No i s kampaní doslova za pár tisíc korun jsme dokázali ve volbách do poslanecké sněmovny získat přes 2200 hlasů. Považujeme to za solidní začátek, který nám potvrdil, že téma péče není něco zbytného – a že ji naopak řada lidí spolu s námi považuje za jeden ze základů důstojného života. Nemohli jsme přece čekat lepší výsledek, když jsme hnutí založili dva měsíce před volbami.

Na jaké další volby se chystáte? A proč by měli lidé volit právě Vás?

Na komunální a senátní volby, které jsou aktuálně před námi, a které nejsou tolik záležitostí politických stran tak, jako uplynulé volby do Poslanecké sněmovny. Záleží v nich totiž více na konkrétních osobnostech – a i my cítíme, že bude hlavní nabídnout nebo podpořit kandidatury odvážných, čestných a pracovitých lidí. Na senátní volby se chystáme opravdu intenzivně. Budeme mít dvě kandidátky na Moravě a s dalšími pěti podmínky kandidatury dojednáváme. Ráda bych, abychom už v květnu zveřejnili jména všech kandidátek v obvodech, kde se zdá, že chybí kandidátky zastávající hodnoty péče a práv „obyčejných“ lidí.

Co se týká konkrétních prioritních témat Kruhu – ta jsou tedy jaká?

Politika péče je pro nás prioritou číslo jedna a to především proto, že ji vnímáme skutečně velmi široce. Péče je totiž naším přístupem k lidem a světu kolem a je v opozici ke sledování vlastního sobeckého zájmu, který teď zažívá celosvětově nárůst. Motivací velké části celosvětových lídrů, a rozhodně té hlasitější části, je vlastní sláva, moc a peníze. Tomu chceme čelit a ukazovat, že lidé, kterým jde o to, aby věci nefungovaly jen pro vyvolené, do politiky patří, a že bez nich se stav světa bude jen zhoršovat. Budujeme politické hnutí, které stojí na solidaritě, empatii a sounáležitosti, odpovědnosti a otevřenosti, odvaze, hrdosti, ale i udržitelnosti a odolnosti. A byť je oblast sociální práce pro nás významná, stejně tak se ale angažujeme i v oblasti zdravotnictví, školství nebo péče o přírodu, neboť se to vše promítá i do společné bezpečnosti. Péče je podle nás zkrátka nekonečná.

A jakým konkrétním způsobem chcete prosadit spolupráci společnosti, jak máte uvedeno v Kruhovém manifestu?

Občanská společnost jsou jednoduše řečeno lidé, kteří jsou aktivní v místě, kde žijí. Dělají mnoho dobrovolné a prospěšné práce prostě proto, že ji považují za důležitou. Takoví lidé jsou vždycky trnem v oku všem, kdo by si demokracii rádi zjednodušili, a stejně tak i jedním z prvních terčů každé vlády, která využívá dobře znějící zjednodušení, nebo i lži, pro upevnění své moci. Právě to teď sledujeme v přímém přenosu i u nás. Přestože se vláda opět hodlá zadlužit stovkami miliard korun, škrtá miliony tam, kde věci fungují – u organizací, které připravují volnočasové aktivity dětem, u ekocenter, u těch, kteří pečují o to, aby naše unikátní česká příroda zůstala zachována i pro další generace, u knih, kde jsou lidé už roky zvyklí pracovat za peníze pod minimální mzdou.

Je zvláštní, že vždy, když se zvedla nějaká vlna odporu zdola, byla u nás úspěšně rozprášena. Naše občanská společnost silně atomizovaná. Nemyslím si ale, že by třeba lidé, kteří se starají o seniory, přírodu, děti nebo "jen" o to, aby se lidé na malé obci spolu setkávali, mají natolik odlišné zájmy. Myslím, že je spojuje stejný cíl: aby se nám společně žilo dobře, v klidu a v radosti, a aby se nesnáze řešily co možná společnými silami, protože jinak řešení funguje jen pro někoho.

To, co je potřeba aktivizovat, je především vědomí toho, že všichni dohromady můžeme mít skutečně velký vliv, a nabídnout prostředky, jak toho dosáhnout. Spoustu lidí třeba váhá, zda do politiky, která je u nás běžnými lidmi označována za něco špinavého, nebo rovnou žumpu, vstupovat – přestože vědí, že právě politické rozhodování určuje základní mantinely světa, ve kterém společně žijeme. Politika zkrátka dodává pravidla, podle kterých se hraje. To, že politika vypadá jako "žumpa", vzniklo i trvalým odrazováním lidí, kteří jsou motivovaní nikoliv vlastním egem nebo prospěchem, ale naopak touhou zasadit se o lepší podmínky pro všechny. Nabídnout tak chceme především podporu všem, kdo vstup do politiky zvažují – a to i zcela praktickou. Lidem často chybí rétorické schopnosti nebo sebedůvěra mluvit na veřejnosti – ale to by nemělo být překážkou, aby aktivně vyjádřili svůj názor. Chceme podpořit ty odvážné, které a kteří se cítí osamocení a nevyslyšení.

Co se týká ochrany zvířat – co se budete v nadcházejících letech snažit prosadit v této oblasti?

V programu do Poslanecké sněmovny jsme měli jako cíl prosadit zpřísnění trestů za týrání zvířat, a dále prosadit povinné čipování koček a zavedení centrálního registru psů a koček.

Na zvolené poslankyně a poslance budeme apelovat ohledně vzniku tohoto registru, bez něhož se mimo jiné těžko zabrání nekontrolovatelnému množení zvířat, které následně trpí v hrozných podmínkách množíren.

Situace, kdy za řešení situace těchto zvířat, nikdo neodpovídá, a tak nějak se počítá s tím, že ji vyřeší buď starosta obce, nebo nějaká dobrá duše, která z posledních sil a peněz provozuje útulek, je nehorázná. Přitom systémové řešení existuje.

Jaká strana v budoucí poslanecké sněmovně se dle Vašeho názoru bude ochraně zvířat a přírody opravdu výrazně věnovat a nešlo z její strany jen o předvolební politické proklamace?

To je zatím asi těžké soudit, je brzy. Nicméně největší kaziči všeho dobrého se už nominovat stihli – to, co předvádí tandem ministr Macinka a jeho kamarád Turek je neuvěřitelná arogance moci, která napáchá spoustu škod – mimo jiné třeba i v naší přírodě.

Á propos – letos se do poslanecké sněmovny dostalo rekordně hodně žen – myslíte si, že žena má v politice stejnou váhu jako muž? Nebo jí v jejím politickém výkonu může limitovat to, že se stará o děti, o domácnost, není tak průbojná a agresivní jako její mužští političtí protějšci?

My v Kruhu zastáváme názor, že ženy přináší do politiky velmi důležitá témata, na která má mužská část Parlamentu tendenci zapomínat – právě proto, že jsou pro ně z různých důvodů neviditelná.

Bohužel ženu v jejím politickém výkonu limituje zejména to, že se tak nějak automaticky předpokládá, že bude slabší než muž. A tak spoustu času stráví obhajováním toho, co by u muže nikoho ani nenapadlo.

Muži přece taky mají nějaké domácnosti a děti – a jich se tyhle limity netýkají? A pravda je, že ženy političky čelí daleko větší míře slovního obtěžování a výhružkám než politici muži.

Jaký názor zastává Kruh k oblasti bezpečnosti? A je podle Vás s ohledem na tuto oblast důležité, aby občané věřili institucím vlastního státu?

To je velmi důležité, ba dokonce důležitější než samotné zvyšování výdajů na obranu, se kterým v současné geopolitické situaci souhlasíme. V České republice dlouhodobě podceňujeme budování vnitřní odolnosti – právě ta je naše obrovská slabina. Vnitřní odolnost země a obeznámenost občanek a občanů, jak se v krizi chovat, je u nás velmi malá.

A rozhodně jsme velmi zranitelní vůči informačním tlakům zvenčí. Česká povaha ráda všechno zpochybňuje a toho nepřítel samozřejmě rád využije. Sebevětší množství stíhaček a tanků, které v krizi odevzdáme do rukou nepřítele, protože mu naši vlastní lidé uvěří, že to není nepřítel, ale přítel, nám bezpečnost opravdu nezajistí.

Jak v Kruhu vnímáte válku na Ukrajině a měla by Česká republika pokračovat v muniční iniciativě?

Ano, mělo. Evropa se připravuje na agresi Ruska vůči evropské části NATO, a obávám se, že naprosto oprávněně. Pokud postoj Česka nyní bude jakkoli váhavý, bude to pro nás všechny pouze bolestivé. Aktuální představitelé Ruska prakticky lžou, i když pokládají otázku, jak zní staronový bonmot. Mír v Evropě nám zaručí pouze silná a nezávislá Ukrajina. A hluboce se klaním odporu národa, který se dokázal v krizi tak sjednotit a neuhnout. Jsem ročník 1981. Já si velmi dobře pamatuji ty kolony ruských tanků, co nám jezdily pod okny v pondělí jedním směrem a za tři dny zpět, aby všem bylo jasné, kdo je tou skutečnou politickou silou v našem tehdejším státě. Velmi mne mrzí, že selektivní paměť smazala naši kolektivní vzpomínku na to, jací lidé se v Rusku bohužel dostávají k moci, a jak se Rusové vůči okolním státům a vlastním lidem chovají.

A co názor Kruhu na válečný konflikt v Gaze, který vyvolali teroristé Hamásu bezprecedentně bestiálním násilím v říjnu 2023?

Jsme ve shodě s postojem drtivé většiny států OSN a závěrů Mezinárodního soudu v Haagu. Násilí na obyvatelích Gazy, kterého se dopouští současná izraelská vláda, není ničím ospravedlnitelné.

Jeden příklad za všechny: s přelomem roku Izrael zakázal působit v Gaze více jak třiceti humanitárním organizacím včetně Caritas Internationalis, organizace, kam patří i Charita České republiky nebo Lékařům bez hranic. To nejde vysvětlit žádným terorismem Hamásu. Vlastně si nedokážu představit žádný důvod, kterým by to šlo vysvětlit, aniž bychom měli zásadní pochybnosti o záměrech počínání státu Izrael.

Současná vojenská ofenziva v Gaze představuje závažné porušování mezinárodního humanitárního práva a vede k masivnímu utrpení civilistů. Za Hnutí Kruh požadujeme nezávislé mezinárodní vyšetření válečných zločinů spáchaných všemi stranami konfliktu.  Prioritou musí být okamžité příměří, zajištění neomezeného přístupu humanitární pomoci do Gazy a propuštění všech civilních rukojmí. Útoky na civilní obyvatelstvo a kolektivní trestání jsou nepřijatelné bez ohledu na to, kdo se jich dopouští – ať už Hamás či izraelská armáda.

Co se týká různých propalestinských demonstrací v západních městech – nepřijde Vám to absurdní po těch masakrech, které Hamás vykonal – kdy brutálně zavraždil krom Izraelců i lidi jiných národností, a v Gaze tomu následně tleskali – za Palestinu demonstrovat a v této pokřivené optice zaměňovat roli viníka a oběti?

Jednou pro vždy, jasně a stručně: nesouhlasit s tím, co dělá Izrael v Gaze, nerovná se schvalovat činy Hamásu. A zároveň je naprosto oprávněné, pokud lidé po celém světě vyjadřují svůj nesouhlas s počínáním vedení státu Izrael.

A jak v Kruhu nahlížíte na kroky prezidenta Donalda Trumpa ohledně zátahu na prezidenta Venezuely Nicoláse Madura a také ohledně jeho postoje ke Grónsku?

Geopolitická situace se aktuálně kvůli trumpovskému režimu mění skutečně z hodiny na hodinu. Svět celého dlouhého období po druhé světové válce budovaný na diplomacii skončil – a nestalo se tak vinou diktátorů, ale tím, že se jako diktátor chová jedna z největších demokracií světa. Věřím, že Evropa tuhle válku všech proti všem a právu silnějšího ustojí. Jen je třeba se rychle vzpamatovat. Diplomatické nóty prostě stačit nebudou, první týdny roku 2026 nás o tom přesvědčily dostatečně.

Útok na Venezuelu byl frapantním příkladem uplatňování práva silnějšího. Cíle útoku byly ekonomické, prezidentu Trumpovi a jeho administrativě je samozřejmě jedno, který totalitář zrovna ve Venezuele vládne, pokud to klice miliardářů, kteří Trumpa podporují, přináší zisk.

V polovině ledna prezident Trump oznámil uvalení cel na země, které vyjádřili podporu Grónsku a Dánsku a odmítli nároky USA na území Grónska. Nařídil vojenský únos venezuelského prezidenta. Nyní USA s Izraelem zaútočili na Írán. Nemyslím si, že podobné kroky mohou jakkoli pomoci demokracii, stabilitě a v důsledku obyčejným lidem bez přístupu k moci. A nepochybuji, že útoku na Írán se časem dozvíme něco podobného. Kdo vydělá na destabilizaci trhu s ropou? Tam bych zaměřila svůj pohled.

Ohledně české zahraniční politiky – jaký byl podle Vás předchozí ministr zahraničí Jan Lipavský, který byl původně členem a nominantem České pirátské strany?

Šikovný. Způsob, jakým se mu podařilo neopustit vládu po odchodu strany, které byl roky členem, nejde nazvat jinak. Na jednu stranu důsledně prosazoval prozápadní orientaci České republiky, podporu Evropské unie a NATO a kladl silný důraz na lidská práva a mezinárodní právo. Na stranu druhou to dělal selektivně – vymezoval se vůči Rusku a Číně, a v oblastech, které by mu moc politické body nepřinesly, jako bylo třeba počínání Izraele v Gaze, "hlasitě mlčel".

A mělo by Hnutí Kruh tip na nějakého vhodného kandidáta na tento post?

Odpovím zcela konkrétně – Markéta Gregorová. Má už sedm let zkušenost z Evropského parlamentu, kde se věnuje úskalím digitalizace, právního státu, lidským právům a bezpečnosti. Každodenně se zabývá mezinárodní agendou, má velmi hmatatelnou představu o tom, jak funguje nejen vedení Evropské unie, ale i její vazby na NATO a OSN.

Pro hlavu českého Ministerstva zahraničí je schopnost orientovat se v evropském rozhodovacím procesu klíčová. A Markéta zastává jasné a dlouhodobě konzistentní postoje vůči autoritářským režimům, intenzivně se věnuje zásadním aktuálním hrozbám, které mají tendenci mnozí politici starších generací bagatelizovat – ať už z nevědomosti, nebo kvůli vlastním zájmům: hybridním hrozbám, dezinformacím, kybernetické bezpečnosti. Je zvyklá vystupovat na mezinárodních fórech, v zahraničních médiích, v odborných debatách.

Oproti tomu, co aktuálně sledujeme s administrativou prezidenta Trumpa, tak v zahraniční politice je důležitá předvídatelnost. Markéta je názorově konzistentní, čitelná pro spojence. Právě proto by podle mne v současném turbulentním světě na pozici ministryně zahraničí skvěle obstála.

Již přes dva měsíce a půl měsíce máme novou vládu, jak na její působení Kruh nahlíží?

Panují oprávněné obavy, že se tato vláda premiéra Babiše bude u prezidenta Trumpa inspirovat v útoku na pilíře demokracie, samozřejmě adaptovaným na naše podmínky.

První kroky rozkladu sledujeme na ministerstvech, kde se rušením celých odborů obchází služební zákon. Navržené změny služebního zákona vedou k opětovné politizaci úřednických pozic.

Na takzvané neziskové organizace se nejprve zaútočilo verbálně, teď už ministerstva ovládaná Motoristy sobě hlásí čtyřicetiprocentní škrty rozpočtů pro národní parky, české knihy nebo malá divadla. Neziskovka je totiž všechno, co se Motoristům sobě znelíbí. Tímto postupem dojde k poškození zájmu občanů, protože životní prostředí neznamená žádný "green deal", jak tvrdí Motoristé sobě, ale především důslednou kontrolu, abychom neměli otrávenou vodu a půdu a dýchali vzduch, který nás nedusí. A jak víme na příkladu otrávené řeky Bečvy nebo aktuálnější nehody vlaku u Hustopečí nad Bečvou, ani doposud jsme nebyli v ochraně našeho zdraví a krajiny moc úspěšní.

A dalším lakmusovým papírkem směřování naší nové vlády je její plán na omezování nezávislosti veřejnoprávních médií, spíše nepodpora Ukrajiny, ale naopak zdrženlivost v komentování výhružek Donalda Trumpa směrem ke Grónsku nebo mlčení k zabíjení tisíců demonstrujících proti režimu v Íránu.

Čekají nás opravdu těžké časy, a jedinou cestu s nějakou nadějí je odpor zdola. Běžní lidé bez moci a vlivu musí dát hlasitě najevo, že v takovém světě žít nehodlají. A jsem přesvědčená, že spousta těch, kdo volili právě Motoristy sobě, SPD nebo ANO, mnohé z toho, co se teď odehrává, určitě nechtěli.

Děkujeme za rozhovor.

HNUTÍ KRUH WEB

MARTA MARTINOVÁ INSTAGRAM

Rozhovor s Martou Martinovou, lídryní Hnutí Kruh