Kapela HLUCHÝ DOVRAT
HLUCHÝ DOVRAT – hrají rock-crossover žánr v obsazení:
Marián „Majk“ KONČÁK – hlavní zpěv; Břeťa JANČÍK – kytary, ukulele, zpěv; Kamil HRIC – kytary, zpěv; Libor JANDÍK – bicí, zpěv; David ŠKODA – basa.
HLUCHÝ DOVRAT – jak tento název kapely vznikl a jaké duchovní poselství se v něm skrývá?
Majk: Podobně jako u jiných velikánů dějin světové pop music (Deep Purple, Tři sestry, Sagvan Tofi) ani náš název nenese poselství vůbec žádné. Ale to právě otevírá dveře fantazii ctěného posluchačstva. Kdo je ten tajemný Dovrat? A jak se to stalo, že je chudák hluchý? A podobné metafyzické otázky…
Jak jste se dostali k hudbě – kde byly Vaše počátky toho, že založíte kapelu Hluchý Dovrat, a jak jste se vzájemně potkali?
Majk: Psal se rok 2018, to byly časy, více vlasů, méně šedin. A zrovna jsme nějak všichni hudebně stagnovali – Břetík se svojí kapelou Hudba Fryšták, Kamil a Libor se svojí kapelou Pass, já s kapelou Nadměrný náklad…
Kamil: A tato naše davová hudební stagnace vyeskalovala ve velký třesk a začátek rozpínání našeho vesmírného hudebního tělesa.
Majk: No a vznikli jsme ve Fryštáku, mece kulturního dění celého Podřevnicka. Půdodně jsme byli vlastně folková kapela, bez bicích, což se nám, myslím, velmi neosvědčilo, a tak jsme angažovali bubeníka a začali břáňat naplno.
A proč hrajete rock-crossover žánr?
Břeťa: Řekl bych, že máme prostě všichni rádi pestrost – od folku a country přes rap a disco až k poctivému rock, punku nebo metalu. Pestrost rulez. Nikoho z nás by nebavilo hrát jeden žánr – až na Liborka, který třeba hraje s kapelou Funkeys jen funky. Nikdo z nás nevíme, co tím sleduje.
Bojkotuj středoproudý průměr – co to je za heslo?
Majk: Já bych to asi heslem nenazval. Prostě je to část refrénu naší písně Buziness, ve které se zpívá o tom, že mainstreamové popové kapely mají většinou pitomé texty. Používají pořád stejnou poetiku, tváří se oduševněle, ale zpívají blbosti. Ale já bych se proti nim vlastně nerad nějak vymezoval, protože sami hrajeme pitomosti. Jen to, přátelé, děláme vědomě. Takže, milý čtenáři, bojkotuj středoproudý průměr a pusť si radši Hluchý Dovrat!
Jak časté jsou a jak dlouho trvají Vaše zkoušky?
Majk: Otázka na tělo. No, naše zkoušky probíhají každý týden, pokud nám do tohoto patternu nevsune osud nějakou překážku – starost o nemocné dítě, služební cestu, rýmičku a podobně. Kdyby se udělala poměrová analýza, zjistíme, že překážek je ve výsledku víc než těch zkoušek.
Kamil: No, a naše zkoušky trvají tak dlouho, jak je potřeba, a často ještě mnohem míň.
Představte jednotlivé členy kapely, jejich nástroje a ke každému členovi kapely sdělte jednou větou to, co jej nejvíce charakterizuje?
Majk: Tak to máme náhodou nachystané. Voila:
David – basová kytara. Slaďounké basové (pra)linky.
Libor – bicí a zpěv. Precizní a démonické (exhi)bicí.
Břeťa – kytara, ukulele, zpěv. Pravý kytarový (še)riff.
Kamil – kytara, zpěv. Vostrá kytarová liška bustrouška.
Majk – zpěv. Nespoutaný pěvecký (di)vokál.
Jaké jsou Vaše "civilní" profese?
Majk: Já jsem středoškolský češtinář a občankář. To je poslání (a ano, neřekl jsem k pos…).
David: Já jsem vědec. Tedy spíš chemik než vědec. Pracuji na Univerzitě Tomáše Bati a v laboratoři mám nejraději těžké kovy.
Břeťa: Jsem sociální pracovník a tak sociálně pracuju se sociálně slabšími v sociálním bydlení.
Kamil: Já se věnuji trvale udržitelné sociální práci s lidskou tváří.
Libor: Působím taky na Univerzitě Tomáše Bati jako PR manažer v propagačním oddělení, kde se starám o blaho studentů, akademiků a zaměstnanců fakulty technologické.
Jak "ladíte" vzájemně věkem – jak mezi sebou, tak i mezi kapelou a publikem?
Majk: Když odečteme tady Kamila a Břeťu, kteří v různých zlínských kapelách hrají už asi osmdesát šest let, tak věkově ladíme skvěle. A i oni dva jsou duší mládenci, někdy možná dokonce předškolní děti, viďte chlapci.
David: No a publikum bývá podobně rozmanité jako naše hudba – od těch, kterým ještě nezaschl inkoust na občance, až po ty, co pamatují časy, kdy mobily byly ještě na naftový agregát.
Bubeník Libor je velký svalovec – jaký vztah ke sportu mají ostatní z kapely?
Břeťa: Hraju rekreačně kulečník a závodně pexeso.
Kamil: Se sportem jsem takříkajíc ve složitém vztahu.
David: Ke sportu mám vztah řekl bych kladný. Vzájemně se respektujeme a každý si hledíme svého.
Majk: Já sportuju celkem rád. Dokonce jsem o tom napsal písničku. Jmenuje se Švédský stůl a aktuálně ji nahráváme ve studiu.
Kde kupujete hudební vybavení?
Majk: Já třeba nikde, všechny peníze utratím za kadeřníky. Ale tady Libor se jistě rád rozhovoří.
Libor: No já kupuji většinou starší bicí různě po bazarech, někdy třeba buším i do soupravy Tama ImperialStar z roku 1963, kterou jsem si sám zrepasoval. A taky mám postavené bubny na zakázku od firmy GD Custom, kterou mi dělal Michal Žána ze Sadské.
À propos – Majku, ty kadeře máš dělaný fakt Rowentou a fakt chodíš na šamanské kurzy?
Majk: Jsou to sprosté pomluvy. Mé kadeře jsou stoprocentně přírodní, certifikované UNESCO jako kulturní dědictví Fryštáku. A šamanské kurzy jsou taky mimo – všichni duchové mých zemřelých předků Ti to potvrdí.
Když jsme u toho eza – věříte na náhody?
Majk: Nejsem si jistý. Určitě ale věříme na národy, návody, Náchody a hody hody doprovody.
Ostatní: ...moudře přikyvují...
Co se týká Zlína, když jste z toho okresu Zlín – jak nahlížíte na zlínského rodáka Tomáše Baťu?
Libor: Duchovně na něj nahlížíme jako na vizionáře. Prakticky ale jen ničíme na koncertech jeho boty.
Občas vyrazíte hrát i za hranice Zlínského kraje – kde se Vám hrálo nejlépe – v Praze, Brně nebo Ostravě?
Libor: Mně se hraje všude dobře a doma nejlíp.
Majk: Praha, Brno, Ostrava, Nový York, Liptákov a Fryšták – obce nám nejmilejší.
A jak se Vám hrálo v Kamina boat music bar, kde jste hráli společně s kapelou Jokers – bo když jste hráli v Praze, tak to bylo dokonce na lodi?
David: V Kamina boat to bylo parádní! Hrát na lodi má svoje kouzlo. Naštěstí jsme to ustáli bez mořské nemoci a ani žádné kytarové sólo nespadlo přes palubu.
Břeťa: Jokers byli fantastičtí parťáci na pódiu i pod pódiem.
Jak jste si užili společné hraní v Brně v klubu Melodka s Veritass band a kapelou P!SDO?
Majk: Bylo to krásné hraní zkalené jen skutečností, že jsme na druhý den ráno vstávali do práce. Ale super. Tolik šestnáctiletých pankáčů na nás ještě nikdy nepogovalo. Byli skvělí. No a P!SDO a Veritass byli taky skvělí. A klub byl skvělý. A my jsme byli skvělí. Byl to prostě večer masové skvělosti.
Nedávno jste točili nový videoklip – kdo vymyslel scénář a jak se Vám videoklip povedl? Bude to bizár? A kdy jej vypustíte mezi lidi?
Majk: Libor přišel se základním nápadem, který je tak geniální, že ho zatím nemůžeme zveřejnit, aby nám ho náhodou Stývn Špilberk neukradl. A pak jsme to tak nějak společně rozpracovávali.
Libor: Bizár to asi trošku bude, protože my, i když se snažíme o něco seriózního, nějakým záhadným způsobem vždycky nakonec stvoříme bizár. Ale myslím, že to chytne za srdíčko nejednoho fanouška punku, reggae, poezie 19. století a gastronomie. Víc bych asi neprozrazoval.
Břeťa: Ale klip bude velmi brzo k vidění – má premiéru 4. května, tady je odkaz: Hluchý Dovrat - Ty, dívko líbezná
Složili byste za finanční obnos komukoli píseň na přání? – a pokud ano, za kolik?
Majk: Jasně. Já jsem ze školství zvyklý na nízké částky, takže v mém případě by to bylo dost levné.
Břeťa: No, my ze sociální sféry jsme na tom dost podobně…
Komu byste na soukromém koncertě nikdy nezahráli?
Majk: Nerad bych z toho dělal politický rozhovor, ale tak třeba takovým těm, co mají v oblibě třešničky, fakt ne. Nebo Tomiovi. Nebo Andrejovi. A to si troufám říct, že mluvím za celou kapelu, co chlapci?
Libor: Svatá pravda.
Fotografie k tomuto rozhovoru dodala ve velkém Vaše věrná fanynka Maruška Hartmanová, která na každém koncertě fotí – fotí skvěle, ale nekazíte jí někdy ty fotky?
Břeťa: Ano. Rozhodně. My jsme profesionální kaziči fotek. Stejně jako Marušce jsme už zkazili fotky desítkám jiných fotografů. To si prostě nesmí brát osobně.
Pokud o Vás nějaký náš čtenář dříve nikdy neslyšel, jakou jednu Vaši píseň byste mu na úvod doporučili si pustit?
Majk: Z naší tvorby bych doporučil píseň Dělej MÍR. Já jsem vždycky chtěl napsat drsný konfrontační rap. Jenže jsem hodně nekonfliktní. Takže z toho vylezla taková skautíkovská slušňácká verze drsného rapového battlu, což je, myslím, v klipu hezky ztvárněno i vizuálně. Rozhodně si to pusťte. Ještě dnes. Hned teď.
Břeťa: A kromě toho třeba roztomilou tucárnu Diskotéka.
Kamil: Ale všechny naše písně jsou hodné poslechu. Většinu jde poslouchat i zastřízliva.
Komu byste předali štafetu na další hudební rozhovor pro tento web?
Majk: Já bych předal štafetu kapele Pearl Jam. Jsou fakt dobří, i když už taky nejsou nejmladší. Ale pokud by třeba zrovna nemohli, doporučil bych kapelu Tajíledy (bývalá Làska). Dobrá kapela. A na rozdíl od nás umí zahrát i seriózní písničky. Zde je odkaz na jejich banger: Děti kapitána granta (tehdy hráli ještě pod názvem Làska).
Děkujeme za rozhovor.
